Kladivo Českého Vikinga

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Červen je měsícem, kdy se rybářská sezóna rozjíždí naplno. Končí hájení dravých ryb. Končí doba bezesných nocí a nekonečného čekání na souboj s nádhernou štikou, candátem nebo dokonce obrovským sumcem. Pípání kapřích hlásičů vystřídá cinkot sumčích rolniček, žbluňkání vábniček a pleskání umělých nástrah. Každoročně dochází v tento významný den k hotovému stěhování národů. Natěšení rybáři jsou schopni vyrazit za vysněnými úlovky klidně až na druhou stranu republiky a vyhlášené revíry berou doslova útokem. Při plánování výprav s údivem zjišťuji, že v okruhu pouhých padesáti kilometrů od mého bydliště, je pro mě většina revírů velkou neznámou. Za rybářskými zážitky vyrážím stovky a někdy dokonce tisíce kilometrů a přitom mám kousek od domova nádherné řeky i stojaté vody. Pokaždé, když odpovídám mimopražským kamarádům na otázku, kam vlastně v té Praze na ryby chodím, sebekriticky přiznávám, že mnohá místa ani neznám. Zní to neuvěřitelně, ale pěkných revírů je zde nespočet. Kromě ÚN Hostivař a ÚN Slapy, to mám kousek na Sázavu, Berounku či Labe. Vltava protéká středem města a další možností jsou menší revíry v podobě rybníků, tůní a jezer. V duchu přísloví „Co je v domě, není pro mě“, však velmi často vyrážím mnohem dál s přesvědčením, že za velkou rybou se musí cestovat. Není to pravda. Ze statistik a vyprávění úspěšných kolegů jasně vyplívá, že velké ryby žijí prakticky v každém revíru, jen je třeba ho dostatečně poznat. Pravidelné návštěvy umožní poznat profil dna i zvyky ryb. V dnešní době drahých pohonných hmot zbytečně utrácíme spousty peněz za daleké cestování a největší ryby nám přitom leží na dosah ruky.

Chytání nonstop
V posledních letech je udělováno stále více výjimek pro rybolov bez omezení doby lovu. Je to cesta správným směrem, protože není nic horšího, než stahovat o půlnoci nastražené bójky na sumce a ve čtyři hodiny ráno je znovu zavážet. Sumci patří mezi velmi plaché ryby a sebemenší hluk je vyplaší. Nejvíc záběrů mívám kolem páté hodiny ranní, ale pokud lovím v revíru, kde musím ve čtyři ráno znovu zavážet, záběr se většinou nedostaví. Pevně doufám, že novelizace rybářských zákonů vyjde rybářům vstříc, dovolí nám sedět u vody celou noc a podílet se tak na ochraně našich ryb před pytláky a „převažeči“ do soukromých revírů.

Od klasiky k modernám
Lov na živou rybičku probíhá desítky let beze změny. Velký splávek, ocelové lanko s dvojháčkem a prošitou rybkou. Největší změnu této montáže prodělala hlavně háčková sestava, která přešla z polykacího systému na chňapací. Nejde o žádnou převratnou novinku, ale čekat, až se štika zažere, je dnes už zastaralá metoda. Při použití dvojháčku stačí vyčkat jenom několik vteřin, protože velký predátor zhltne rybičku okamžitě. Jenom menší exempláře putují s rybkou v tlamě, postupně ji obrací a až potom zhltnou. Při lovu na živou rybku je nejlepší kombinace jedno a trojháčku s pomocným jednoháčkem. Pomocný, malinký jednoháček je přivázaný pletenkou k trojháčku a je zapíchnutý u břišní ploutvičky. Velký jednoháček drží rybičku za hřbet. Díky této sestavě visí trojháček volně pod rybičkou a při záběru je možné zaseknout okamžitě. Riziko poranění štiky je tak stejné, jako při lovu s umělou nástrahou. Pokrok nejde zastavit a počty příznivců přívlače neustále rostou. Hotovou revoluci způsobily jerky, které jsem poprvé viděl ve Švédsku. Známý štikař Hans Nordin, který má na kontě více než sto štik nad patnáct kilogramů, nám představil na jedné výpravě svoji obrovskou sbírku těchto geniálních nástrah. Já jsem tenkrát vláčel na mrtvé rybičky a když mi došly, využil jsem možnosti tuto novinku vyzkoušet. Odměnou mi bylo několik menších štik a jedna krasavice 90 centimetrů. Protože patřím mezi konzervativní rybáře, trvalo mi několik let, než jsem se k modernizaci vláčecího arzenálu rozhodl. Po pravdě řečeno, rozhodla o tom manželka, která mi celou výbavu koupila k narozeninám. Dnes se jerky používají v našich vodách stále častěji a slaví úspěch. Díky netradičnímu pohybu ze strany na stranu, nejsou tolik okoukané, jako twistery nebo voblery. Pro lov s jerky je nutný speciální prut s multiplikátorem a pletenou šňůrou. Nahazovat nástrahy s hmotností kolem 70 gramů s těžkým, smekacím navijákem, je opravdu dřina. Jerkařský prut je oproti běžnému „vláčáku“ mnohem tvrdší a zásek tak lépe sedí. Při vedení nástrahy je nutné směřovat špičku směrem k hladině. Z tohoto důvodu je vhodnější vláčení z lodi nebo alespoň z vyššího břehu.

Někdy může sehrát rozhodující úlohu náhoda
Vzpomínám na okamžik, kdy mi při vláčení sedla na ruku krvežíznivá muška. Přestal jsem navíjet a začal dotěrnou bestii odhánět. Mezitím ztratila nástraha rychlost a klesla o něco hlouběji, než jsem měl v plánu. Po chvilce se opět vracím k lovu, několikrát otočím kličkou a záběr je tady. Tupá rána do prutu odstartuje tolik očekávané drama. Velký jerk s imitací ryby vydráždil pěknou štiku. Bojuje u dna a divoce vyráží do všech stran. Každý pokus o záchranu ztenčí zásobu drahocenné energie a posune rybího soka směrem k prohře. Nikdy nedokážu přesně odhadnout, jak dlouho souboj trval. Každá vteřina se mi zdá věčností a i když ryba uteče, mám o další nezapomenutelný zážitek víc. Tentokrát však vyhrávám a odměnou mi je nádherná štika 76 centimetrů.
Přeji i vám hodně záběrů a pěkné úlovky.
Zdeněk Hofman
Foto: Lenka Hofmanová

Co kde bralo
První příspěvek zaslal Martin Žáček. Dobrý den, zrovna si listuji v dubnovém Rybářství a u Vašeho "Kladiva" mě napadlo poslat Vám fotku mého osmiletého syna Ondry. Jedná se úlovek, který ač přímo neulovil, tak 100% spískal, neboť přinutil svého staršího bráchu k výpravě s přívlačí, s cílem naučit se nahazovat různé druhy „umělotin“. Bratr Martin po počátečních protestech nakonec sebral svůj pstruhařský čtrnáctigramový proutek a poslední den loňského října vyrazili na Těšínskou přehradu. Výsledek překvapil oba, zvláště s přihlédnutím na počasí, dobu lovu a podmínky na frekventovaném břehu - všechno špatně a přesto to přišlo. Štika chycená na 7cm vobler sice měřila „jen“ necelých 90 cm, a tak snad právě proto o to více vyniká v rukou našeho rybářského eléva, přesto způsobila oběma klukům obrovskou radost. Další zpráva z úspěšného lovu je od Tomáše Rendla. Ahoj, posílám fotografii z výpravy na ÚN Slapy. Vloni v říjnu jsem vyrazil za kamarádem, který zde má hausboat. Kapr zabral v 6:30 na boilies od Mikbaits, s příchutí Oliheň. Měřil 92 cm, vážil 16,1 kg a byl zdolávám z lodky asi patnáct minut. Kuriózní je, že byl vyloven pomocí plavačkového podběráku velice malých rozměrů.

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA květen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Květen patří mezi jeden z nejlepších rybářských měsíců. Sluníčko konečně hřeje a život v přírodě klokotá naplno. Některé druhy ryb se připravují na tření a jiné naopak využívají tento lásky plný akt jako pozvánku k hostině. Většina jiker či vykuleného plůdku skončí v hladových žaludcích. Kromě teplého počasí čeká na rybáře ještě jedna příjemná záležitost. Od května se prodlužuje povolená doba lovu. V pstruhových vodách můžeme lovit od 6 do 21 hodin a v mimopstruhových dokonce od 4 do 24 hodin. Dravci jsou stále hájeni, ale např. při lovu úhořů hraje prodloužená doba důležitou úlohu, protože noční tuláci berou nejlépe až za tmy. Je třeba pamatovat na jednu zásadní změnu v rybářském řádu, která vyšla letos v platnost. V rámci novely vyhlášky k zákonu o rybářství došlo ke zvýšení nejmenší lovné míry u úhoře na mimopstruhových revírech ze 45 cm na 50 cm a nově byla stanovena nejmenší lovná míra 50 cm u úhoře i na pstruhových rybářských revírech.

Lov na houpačku
Za teplých večerů vyrážejí ryby s oblibou do mělkých partií, kde hledají potravu. Pro úspěšný lov kousek od břehu je nutné co nejtišší chování. Dupání, hlasitý hovor a další hluk způsobený manipulací s rybářským cajkem, může zkušené ryby vylekat. Na háčku pak uváznou pouze čudly. Někdy způsobí rozruch i příliš hlučné nahození nástrahy. Těžká olova či krmítka nejsou při pobřežním rybolovu to pravé ořechové. V takovém případě přichází na řadu „lov na houpačku“. Tato metoda byla sice v posledních letech zastíněna feederovými pruty, ale do starého železa rozhodně nepatří. Pravdou je, že ji používají převážně starší rybáři.

Houpačka v praxi
Jedná se o kompromis mezi chytáním na plavanou a položenou. Někdy bývá nazýván též jako lov na polotěžko. Základem celé sestavy je dlouhý prut. Dnešní moderní boloňky (5 – 7 m) nahradily původní bambusáky a těžké sklolaminátové teleskopy (Sona atd.) Největší výhodou lovu na houpačku je nahazování tzv. spodním hodem na krátkou vzdálenost, v místech, kde je vrchní nahazování komplikované. V zarostlých úsecích a pod stromy.
Před mnoha lety šlo o nejjemnější způsob při chytání na položenou, ale uplatní se i dnes. Nejmodernější kaprařské poznatky preferují při lovu velkých, říčních kaprů, nastražené udice s povoleným vlascem a nástrahou nalíčenou kousek od břehu. Žádné svingry a našponovaný vlasec, který může zkušené ryby po prvním kontaktu odradit. Velmi podobná situace může nastat i u feederových montáží. Naopak při správném nastavení houpačky, kdy je splávek téměř kolmo zavěšený pod prutem, může být zbytek udice až k háčku volně prověšený a v kombinaci s nepatrnou zátěží necítí ryba žádný odpor. Všechny záběry jsou dobře vidět a rybář může v pravou chvíli reagovat.
Montáž je stejná jako na plavanou nebo s malým, průběžným olůvkem a háčkem č.8 – 12. Délka vlasce se nastaví tak, že když držím prut v jedné ruce, dokážu druhou rukou uchopit nástrahu, tedy asi o metr více než délka prutu. Tato vzdálenost umožní nezbytné zhoupnutí udice při nahazování, kdy celou sestavu rozhoupu a ve správném okamžiku uvolním prst, kterým držím vlasec. Nástraha tak nehlučně dopadne na vybrané místo do vody. Tento úkon vyžaduje dostatek zručnosti, ale dá se poměrně rychle natrénovat. Splávek, posunutý až ke špičce prutu (cca 0,5 – 1,5 m), plní funkci signalizátoru.
Až potkáte u vody starého rybářského matadora, nikdy se nesmějte jeho zastaralému a ošuntělému nádobíčku. Při troše štěstí vás hravě přechytá i když budete vlastnit tu nejmodernější super výbavu.

Ohlasy čtenářů
Vážení přátelé od vody,
zmíněné cyklostezky v lednovém Kladivu mě také straší, protože mám strach, že z nich vzniknou ploty okolo řek. Nejdříve jsem tento jev zaznamenal v Praze Tróji - Podhoří, kde jsem dlouho žil. Tamní cyklostezka je navíc od řeky oddělena dálničními svodidly. Skončila možnost procházek okolo řeky, s dětmi již vůbec (o rybaření nemluvě), protože se po ní řítí cyklisté a bruslaři se stopkami na rukách. Všichni ostatní jsou obtížný hmyz. I mí známí, kteří u vody bydlí a jinou možnost, jak se dostat domů nemají, mívají s agresivními ,,sportovci" konflikty, neboť oni jsou přeci na ,,své cyklostezce"! To jsem si ale myslel, že se tento problém týká jen Prahy. Na podzim jsem si ale zajel k Hořínské strouze a co nevidím - i tam cyklostezka ve stavbě. Půjde - li to takto dál, nebude se možno za chvíli k řece přiblížit. Patrně bude výhodné zřídit půjčovny loděk pro nešťastné rybáře.
Se smutným pozdravem J. Hruška, Praha

Dobrý den,
rád bych podal informaci k článku pana Hofmana v lednovém čísle Rybářství. Nevím kdy byl lovit na výtoku pod elektrárnou Mělník (Horní Počaply), ale na tomto rybářském revíru jsme 14.10.2010 vysadili 10 300 ks kapra o průměrné váze 1kg.
S pozdravem "Petrův zdar" Vladimír Špringl, hospodář MO Štětí

Vyjádření autora:
My jsme na elektrárenském kanále rybařili 20.11.2010 a kapříci brali jako diví. Pravdou je, že se během ledna ozvalo několik zklamaných rybářů, kteří zde již takové štěstí neměli. Nešlo tedy o běžný jev, jak nás přesvědčoval jeden místní rybář, ale o zvýšený počet po vysazení.

Co kde bralo
Do dnešní rubriky zaslal svoje úlovky Bohouš Černý. Vloni v říjnu vyrazil s kamarády chytat kapry na oblíbený svazový revír na Jižní Moravě. Kapři brali hned první den. Nejdřív se nechal zlákat nádherný lysec nižšího vzrůstu. Měřil 89 cm, 11,5 kg. Na největší rybu si musel Bohouš počkat až do tmy, kdy mu zabral šupináč 94 cm, 18,5 kg. Kaprům nejvíc chutnalo boilies Oliheň.

Retro okénko
Posláním nové rubriky je připomenout kouzlo starých časů, kdy naprostá většina rybářského cajku plnila univerzální funkci. Vzpomínám na období, kdy jsem mnoho let rybařil jenom se dvěma pruty a navijáky. Svoje nádobíčko bych nevyměnil za nic na světě. Dnešní rybařina vyžaduje pro každou metodu speciální výbavu a v arzenálu běžného rybáře nesmí chybět pruty plavačkové, feederové, vláčecí a spousta dalších. Pojďme si zavzpomínat na doby, kdy byl naviják nebo prut opravdovým miláčkem a členem rodiny. Dnes se zaměříme na jeden z nejstarších navijáků vznikajícího rybářského sportu.

Nottinghamský naviják
zhotovený z ořechového dřeva, je opatřený pérovou brzdou, která se dá zapnout nebo vypnout posunutím páky, umístěné na mosazném kříži pevného kotouče. Druhý kotouč (vlastní naviják) je opatřen dvěma hmatci. Naviják lze při nahazování překlopit do polohy, kdy osa stojí rovnoběžně s prutem a šnůra klouže přes přední kotouč navijáku, aniž by se buben protáčel. Po skončeném vrhu se překlopí do normální polohy a šňůra se navíjí.
Nejužívanější jsou dvě velikosti nottinghamského navijáku, a to o průměru 8 cm pro lehké vláčecí pruty, které se též hodí k chytání obyčejnému při dně nebo na těžké muškaření, a o průměru 10 – 11 cm k těžkému vláčení. Je velmi důležité po každém rybolovu naviják rozložit, jednotlivé součástky osušit a vnitřní mechanizmus naolejovat.
Máte doma podobné poklady? Podělte se s ostatními čtenáři a pošlete fotografie nebo krátkou vzpomínku na staré, rybářské nádobíčko. Anketa PIDIRYBY nekončí a těšíme se i na fotografie malých úlovků i pidirybářů.
Zdeněk Hofman

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA duben 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Duben je měsíc, který má sílu definitivně svrhnout zimu a přepustit trůn jarnímu sluníčku. Ledy povolují a vodní říše začíná ožívat. Během února vystřídala silné mrazy krátká obleva a ryby začaly hledat potravu k doplnění energie. Konec měsíce už opět patřil teplotám hluboko pod bodem mrazu, ale těch několik dní rybky opravdu kousaly. Využil jsem šance a vyrazil na horní tok Botiče, nad vypuštěnou Hostivařskou nádrž. Kolega na druhém břehu měl štěstí a chytil dva proudníky a pěkného tlouště. Mně se hned po prvním nahození potopil splávek, ale okounek, kterého zlákala žížala, mi u břehu spadl. Pak dlouho nezabralo nic, až na sklonku dne přišla plotička, ouklej a pstruh duhový 33 cm. Vím, že se jedná o zanedbatelné úlovky. V zimních měsících má však i malá rybička velkou váhu a zahřeje na těle i na duši.

Zima je pryč
S tajícím ledem se většinou rozpustí i nekonečné diskuze o chytání na dírkách, které je stále považováno za kontroverzní metodu. Vývoj nejde zastavit a zimní rybolov na soukromých vodách v posledních letech zdomácněl. Naopak svazové vody zatím stále zejí prázdnotou. Ledovou výjimku získal pouze Račický kanál. S příchodem nové rybářské sezóny však znovu ožívá další ožehavé téma. Letní 24 hodinová doba lovu. Že je její legalizace správná volba, potvrzuje každoroční nárůst revírů s nepřetržitou dobou lovu. Pravdou je, že na některých vodách platí pouze při lovu sumců. Lovit tyto predátory s noční přestávkou od půlnoci do čtvrté ranní, je v praxi hodně komplikovaná záležitost a v úvahu přichází snad jen přívlač. V říčním korytě, plném stromů a křovin, je mnohem vhodnější lov na živou rybičku s trhací bójkou, kde je díky silnému cajku mnohem větší šance na úspěšné zdolání velké ryby. Sumci sice berou velmi často až mezi půl pátou a půl sedmou, ale jen v případě, že je na vodě klid. Pokud začnu ve čtyři ráno teprve zavážet nástrahu k bójkám, opatrný vousáč uteče a nic nechytím.

A co kapraři
S příchodem metody „chyť a pusť“ a zavedením horní míry kapra K70 by mělo automaticky platit i chytání bez omezení denní doby lovu.
Co třeba zavézt pro vyznavače této metody zvláštní povolenky. Na soukromých vodách toto rozdělení funguje bez problému. Kdo si chce nějakou rybu ponechat, koupí si normální povolenku a kdo všechny úlovky pouští, využije povolenky zvýhodněné. Pokud kapraři vracejí ryby dobrovolně, je taková osvěta stokrát účinnější, než všechny zákazy a omezení. Je skvělé, že řady těchto rybářů neustále rostou. Dalším nepřehlédnutelným faktem je pomyslná domobrana, která zafunguje už samotnou přítomností svazových rybářů, kteří jsou u vody dobře vidět. Pytlák se bude těžko osvětlovat jasným, bílým světlem, jak předepisuje rybářský řád. Vzpomínám na jednu z výprav na Labe, kde v našem sousedství tábořila jakási tlupa turistů z Východu. Veřejně sice nerybařili, ale z některých „doplňků“ v jejich ležení, nám bylo jasné, že jim rybolov není cizí. Nevím, jak se chovali u Labe před naším příjezdem. Naše parta byla v početnější převaze a během třech dnů i nocí, kdy jsme u vody rybařili, si nenahodili. Co následovalo po našem odjezdu, nevím. Jisté je, že pokud vzorní rybáři s úderem půlnoci opustí rajón, mohou okamžitě na jejich zakrmené a rozchytané místo nastoupit „homo kormoráni“ a začít drancovat. Není v silách sebelepšího porybného revír uhlídat. Obzvlášť v poslední době, kdy agresivita pytláků vzrůstá, by napadenému strážci přítomnost řadových rybářů, přišla vhod.

Máme rádi přírodu
Se skvělým nápadem přišla před časem skupina kaprařů kolem Lukáše Krásy. Vznikl kde jinde, než u dobrého piva. Kluky napadlo, že se složí a nakoupí několik velkých kaprů. Svůj plán opravdu uskutečnili a do jednoho menšího svazového revíru vysadili dvacet kaprů 8-15 kg. Zdá se vám to šílené nebo geniální? Já myslím, že lepší nápad nemohl milovníky ryb napadnout. Když je možné sponzorovat v zoologické zahradě zvířata, proč si do revíru nevysadit svého vlastního kapra. Pevně věřím, že tato akce najde spoustu dalších příznivců a nadšenců. Je jasné, že míra K70 je nutností a stejně tak i neomezená doba lovu. Každý rybář si může užívat celonoční rybařiny a svojí přítomností navíc chrání rybí obsádku před pytláky a tzv. převozníky, kteří kradou ryby z jednoho revíru do druhého.

Velké Mělice
Bez podpory rybářského svazu to však nepůjde. MO Přelouč a MO Heřmanův Městec vyšla nadšeným kaprařům vstříc a společnými silami začali už v loňském roce plánovat rozsáhlou akci o zatraktivnění této, více než 100 ha lokality. Dobrovolná sbírka je v plném proudu a na podzim tohoto roku by mělo dojít k vysazení velkých kaprů. Vše proběhne veřejně a každý dárce může přijít svým kapříkům popřát šťastnou cestu. V příštím čísle Rybářství přineseme veškeré podrobnosti o této nevšední události. Když si vzpomenu, jak jsem před mnoha lety objevil na jedné východočeské pískovně výzvu o zavedení K 70, přilepenou na stromě, nechtěl jsem věřit vlastním očím. Představa, že budou rybáři dobrovolně pouštět velké kapry, se rovnala přistání mimozemšťanů. Kdyby tam tenkrát někdo ještě připsal, že si v roce 2011 budeme kupovat vlastní trofejní šupináče a pouštět je do svazové vody, asi bych se potrhal smíchy nebo začal věřit, že strávím noc třeba se Samanthou Fox, či jinou sexbombou. Na světě je možné všechno a je krásné, že se začínají plnit i takové sny, jako lov trofejních kaprů v našich, svazových vodách. Přichází čas, kdy si může trofejní rybu vysadit i chytit každý z nás.
Tak ať berou.
Napište nám, co si myslíte o nápadu uspořádat dobrovolnou sbírku a nakoupit velké kapry do vhodných svazových vod.
Zdeněk Hofman

Co kde bralo
Vzpomínku na loňskou výpravu do Norska zaslal tentokrát Petr Kupec. Byla to krásná rybačka plná báječných úlovků. Chytili jsme hodně velkých tresek. Kamaráda Pepu potěšil nádherný ďas mořský 24 cm.

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA březen 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Jaro už pomalu klepe na dveře, dny se prodlužují a každá chvilka strávená u vody začíná opisovat další letokruh našeho rybářského života. Díky zimnímu lovu na dírkách, který se v posledních letech velmi intenzivně rozmáhá, nemají skalní rybáři žádnou pauzu a rybolov provozují nonstop.
Jakmile povolí mrazy, zamířím z dírek na svazové vody. Nejraději mám řeky, ale v posledních letech komplikují první výpravy nečekané výkyvy počasí spojené s častými povodněmi. Nejhorší situace nastane, pokud obleva znemožní lov na dírkách, řeky se rozvodní a „stojáky“ jsou ještě pod ledem. V okolí Prahy patří v těchto případech mezi nejvhodnější revíry ÚN Slapy. Málokdy zamrzá a stav vody i průtok je díky vltavské kaskádě velmi dobře regulovaný. Vyplatí se, mít revír předem prozkoumaný a věřit mu, protože v některých místech to vypadá, jako by zde ryby nikdy nežily. Znalost profilu dna a hloubek, je k nezaplacení.

Náhlého oteplení využívají ryby k doplnění potravy
Můžeme se dočkat i záběru kapra. Nejvhodnější metodou lovu je plavaná nebo feeder. Jemná sestava je v čisté vodě jasným favoritem. Kmenový vlasec používám 0,16 mm a koncové montáže 0,11 – 0,14 mm. U feederu jsem si v poslední době oblíbil paternosterovou montáž, kdy umístím krmítko až na konec. Používám návazce se dvěma háčky, abych mohl kombinovat nástrahy. Nejraději líčím červy a při dobré aktivitě ryb, doplním ještě kukuřičkou. Velmi úspěšný bývám s červy, kteří jsou díky obarvené potravě, červení, oranžoví nebo žlutí. Pokud ryby o tuto nástrahu nejeví zájem, zkouším žížalu na okouna nebo tlouště. Je zajímavé, že na červa okouni vůbec neberou.
Další výbornou nástrahou do chladných vod je napařená houska. Moderní doba umožňuje její zhotovení pomocí mikrovlnky, ale klasika je klasika. Starší housku položím na pařák do hrnce, nechám napařit a slisuji mezi dvěma prkénky, které zatížím knížkami asi na 30 minut. Potom nakrájím na kostičky a uložím do mikrotenového sáčku, aby neokoraly.

Začátkem jara potěší i malá rybka
Radost z prvních úlovků přinesou i drobné plotičky, cejnci nebo tloušti. Zakrmování lovného místa provádím střídmě. Velké množství krmení by mohlo ryby zasytit tak, že přestanou brát. Tomu odpovídá i složení krmné směsi, která má za úkol ryby hlavně přilákat. Většinou používám hotové směsi , do kterých přidávám kukuřičný šrot, strouhanku, mleté ovesné vločky, konopí a hrst červů. Lehké vločky se uvolňují do vody a šrot zase vytváří zákal. V čisté vodě je světlé krmení někdy moc nápadné a ryby plaší. Vyplatí se obarvit ho přidáním hlíny. Nejlepší je, namíchat v jednom kyblíku základní směs a v dalším začít experimentovat. Zkoumání a vymýšlení nových variant ke správné rybařině neodmyslitelně patří a radost z takto dosaženého úlovku je dvojnásobná. Jak smutný musí být rybolov s průvodci, kteří najatému rybáři vše naservírují až pod nos. Přijít k hotovému a tahat jenom ryby z vody musí být hrozná nuda. To ale každý správný rybář ví.

Srkačky a jiné hotovky
V posledních letech jsou rybářské obchody doslova zaplaveny nejrůznějšími super-návnadami. Pravdou je, že např. rohlíkové boilies různých barev a příchutí, fungují opravdu skvěle a v kombinaci se srkačkou, se jedná o doslova vražednou kombinaci.
Nevýhodou této metody při jarních lovech, bývá příliš silný kalibr celkové montáže. Silný vlasec a pletenky s velkými háčky, nejsou pro jarní lovy to pravé ořechové. Přitvrdit v montážích i nástrahách se vyplatí až po dostatečném prohřátí vody, kdy už ryby berou „jako divé“ a nechybí mezi nimi i kapři. Stále však platí, že kdo víc pozoruje a přemýšlí, víc nachytá. Všechny úspěšné metody a nástrahy se postupem času okoukají a vysazení kapři skončí na jídelním stole. Šťastlivci, kteří rybářské nájezdy přežijí, už jen tak nezaberou. Kapr má velmi dobrou paměť a po získaných zkušenostech bývá mnohem opatrnější. Díky postraní čáre odhalí silný vlasec a prchne dřív, než dopluje k nástraze. Hory rozsypaného krmení na dně mu připomenou hořkou vzpomínku na rozpáranou tlamu od velkého háčku. Rybář začátečník nevěděl, že při záběru na srkačku už nemusí zběsile zasekávat, protože ryba se na ostrý háček pověsila sama.

Vyplácí se chytat jinak
Mnohokrát se mi potvrdilo, že v revíru, kde chytá většina rybářů stejným způsobem na stejné nástrahy, musím zvolit jinou strategii. Vysazeným kaprům bez zkušeností nevadí nic, ale větší ryby je třeba přelstít. Někdy pomůže už pouhé odstranění krmítka. Lovné místo zakrmím několika koulemi návnady. Do jeho středu nahodím jednu udici a druhou umístím schválně poněkud stranou hlavního dění. Běžné ryby se většinou bezhlavě vrhnou na krmení. Zkušenější krouží zvědavě kolem, ale z krmných koulí mají strach. To je okamžik, kdy velmi často narazí na nástrahu z druhého prutu. Pokud neobjeví nic podezřelého, přichází záběr většího kapra. A takového přeji i vám. Tak ať berou.

Zdeněk Hofman

Co kde bralo
Fotky z lovu a krátkou zprávu zaslal Milan Mathejzík. Koncem prosince jsem vyrazil s Martinem Nechutným na dírky. Tentokrát jsme si vybrali jeden soukromý rybník v Západních Čechách a zaměřili se na okouny.

Nejvíc brali na marmyšku s hnojáčkem. Chytili jsme deset kousků, z nichž největší měřili více než 30 cm.

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA únor 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Měsíci únoru vládne stále zima a záleží na rozmarech přírody, jaké překvapení nám přichystá. Někdy vystřídá kruté mrazy obleva, ale jindy tomu bývá právě naopak. Většina rybářů čeká na lepší časy doma u kamen a dlouhou chvíli si krátí seřizováním rybářského nádobíčka. Opravdoví fanatici, kteří nevydrží bez rybařiny déle, než několik dní, vyráží k vodě i v nejkrutějších mrazech. Kromě lovu na dírkách mají velmi dobře zmapovaná místa, která zamrzají jako poslední. Dravci jsou od ledna hájeni, ale naše vody obývají i další rybí druhy. V chladné vodě berou velmi dobře okouni, tloušti, plotice a cejni.
Horší to bývá s kapry. Když se vrátím o patnáct nebo dvacet let zpátky, nevzpomínám si na nikoho, kdo by v zimě kapry lovil. Pravdou je, že v ledové vodě omezují svůj pohyb na minimum a stahují se do zimovišť. Nejraději si vybírají místa, kde mají nadosah nějakou zásobárnu přirozené potravy. Ideální jsou jámy nebo tůně u mušlových polí, které šupináči s oblibou konzumují. Každý správný rybář, který svůj revír dokonale zná, o takových místech ví a při troše štěstí dokáže přelstít kapry i v zimních měsících. Úplně tak snadné to ale není. Kaprařina je jedna z nejtěžších rybářských disciplín a znát dostatek fíglů, potřebných k ulovení velkého kapra na volné vodě, znamená projít mnoholetým studiem teorie i praxe. Ryby mají svoje zvyky a nálady. Na druhé straně je třeba držet krok s neustálou modernizací rybářského cajku a nástrah. Vyznat se v záplavě vychytávek, které zaplavily trh, je nadlidský úkol. Rozmanitost koncových montáží, tvarů háčků, druhů šňůrek, olov i vlasců, je nekonečná. Stejná situace je v nabídce nástrah a návnad. Běžný rybář vůbec netuší, že např. boilie se dělí na letní, zimní, selektivní, mražené, trvanlivé, plovoucí atd. Moc dobře vím, že k dobré orientaci je důležitý nejen zrak, ale i sluch. Velmi rád proto poslouchám zkušené kolegy a kamarády od vody, se kterými pak svoje postřehy konzultuji. Jedním z nich je Josef „Rybíz“ Urbánek, který rybám věnuje nejen svůj volný čas. Z koníčka se totiž vyklubal opravdový kůň a Rybíz pracuje jako obchodní ředitel firmy LK Baits.

Pepo, dají se lovit kapři i v zimě?
No jistě. Vloni začalo chumelit a mrznout dost nečekaně. Koncem listopadu jsme měli s kamarádem Burákem rozkrmené místo na malém ramenu u Labe. Při třetím krmení však zamrzlo. Narychlo jsme se přestěhovali do nedaleké pískovny, která ještě nebyla pod ledem. Teplota vody dosahovala necelých 5°C. K zakrmení jsme použili asi 4 kg boilie Ledová vanilka, 12 – 18 mm, posílené All Amino nutricem, smíchaným s vanilkovým dipem. Krmení proběhlo ve třech fázích 30 m od břehu, v hloubce 6 – 8 m. K nastražené vanilce „na panáčka“ přidávám ještě PVA punčochu, s rozdrceným boilie, smíchaným s dipem, ze kterého vznikne lákavá kašička...

Promiň, že ti skáču do řeči, ale jak se drtí boilies?
K těmto účelům se prodává speciální drtička. Rozdrcené boilie se velmi rychle uvolňuje do vody a kapři zachytí lákavou vůni na velkou vzdálenost. Nám přišel první záběr už po půl hodině, což ani jeden z nás nečekal. Bůrák chytil krásného lysáčka 70 cm. Za dvě hodiny se ozval i můj hlásič. Panáček boilie Compot 14 a 18 mm, zlákal druhého lysce stejné velikosti. Byli jako dvojčata. V dalších dnech brali naopak šupináči. Ze zimních kaprů má člověk dvojnásobnou radost a každý úlovek zahřeje nejen na těle, ale i na duši.

Kde je nejlepší kapry hledat?
Rybářům, kteří nemají revír dokonale přečtený, doporučuji pro začátek řeku, kde jsou ryby mnohem víc aktivní a často migrují. Musí odolávat proudu a to je stojí hodně energie, takže víc žerou. Nejčastěji vyhledávají hluboké úseky nad jezy, s dostatkem přirozených úkrytů. Oblíbené jsou potopené stromy, větve a různé nerovnosti na dně. Zdržují se i v tůních na rozhraní proudu a klidné vody. Ve stojaté vodě leží většinou na jednom místě bez hnutí i několik dní. Potravu přijímají minimálně a je nutné líčit v blízkosti zimoviště. Vhodná místa hledáme během roku pomocí echolotu. Ideální jsou díry na dně nebo stejně jako na řece, v přirozených úkrytech.

Koncové montáže používáš stejné jako v létě?
V zimě je nutné celou montáž zjemnit. Z návazcových materiálů je nejvhodnější tenká šňůrka nebo fluorokarbon. Háčky č. 9 – 10 a hlavně průběžné montáže. Kapři berou velmi opatrně a je třeba reagovat na každý pohyb. Žádné divoké jízdy nečekejte. Swinger jen několikrát poskočí a někdy se zachvěje jenom špička prutu.

A co nástrahy?
Pokud nechtějí ryby brát, zmenším nástrahu na průměr 10 – 12 mm. Pro zimní lovy se používají speciální druhy. Já chytám nejvíc na sladké boilie Compot. Dobrá je i již zmiňovaná Ledová vanilka. Všechny nástrahy pochopitelně posílím dipem a All Amino nutricem. Je dobré si vytipované místo předem zakrmit. Stačí po tři dny 0,5 – 1 kg boilie.

Jak velké kapry můžeme chytit?
Takové, jaké ve vodě žijí. Čím víc kaprů pustíme na svobodu, tím víc jich příště chytíme. Přeji všem rybářům pěkné úlovky a hodně pohody.

Zdeněk Hofman

Co kde bralo
Milan Perger chytil dne 6. října 2010, ve 13:30 krásného šupináče 58 cm, 4,5 kg. Revír 451 067/01, rybník Bojiště lll v k. ú. Prostřední Staré Buky. Šupináč zabral na rousnici, která byla ten den jasným favoritem, protože zlákala ještě další čtyři kousky kolem 40 cm. Ostatní rybáři, lovící na boilies, těstoviny, pařený rohlík, či kukuřici, byli bez záběru.

Jirka Petránek byl úspěšný na Slapech 12 – 14. listopadu 2010. Během dne sice marně líčil na kapra, ale přišlo mu několik pěkných cejnů. Největší měřil 61 cm. Večer začali brát candáti, na které se Jirka specializuje. Mrtvá rybička, nastražená u dna zlákala pět zubatých dravců. Největší měřil 57 cm.
Milan Mathejzík vyrazil 19. prosince 2010 na dírky. Štěstí mu přálo a chytil dvě štiky 50 a 65 cm. Nástraha mrtvá ouklej nalíčená nad dnem.

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA leden 2011

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Začátkem roku odkládají mnozí rybáři svoje nádobíčko k zaslouženému odpočinku. Sychravé počasí většinu normálních lidí odradí. Ke všemu jsou v mimopstruhových revírech od ledna hájené všechny zásadní druhy dravých ryb, tedy bolen, candát, sumec a štika. Oproti prosincovým lovům, kdy se veškerý zájem soustředil právě na tyto ryby, potěší i záběr obyčejného jelce nebo okouna. Pokud udeří tuhá zima a hladinu řek a rybníků sevřou ledové okovy, nastává čas lovů na dírkách.

Zájem o lov pod ledem stoupá
Největším úskalím a pomyslným „tenkým ledem“, je legálnost tohoto způsobu rybolovu. Je dobré se předem informovat, jestli si majitelé revíru zažádali o udělení výjimky. Pak už můžeme v klidu vyrazit na lov. Najít vhodný revír nám pomůžou aktuální informace na internetu, (např. chytej.cz) nebo kamarádi v hospůdce. Cenné informace získáme i v obchodě, při nákupu „dírkařského“ nádobíčka. Pro začátek není třeba utrácet velké částky. Krátký proutek stojí stovku a v podobné relaci pořídíme i navijáček. Největší pozornost věnuji vhodnému vlasci. Při rybaření v mrazu používám fluorokarbonové, které neabsorbují vodu a jsou téměř neviditelné. Výborný je např. InvizX 0,16 mm, od firmy Seaquar. Malinké háčky a ostatní bižuterie jsou stejné, jako při lovu na plavanou nebo feeder. Splávky mám radši bez anténky, která pod ledem zbytečně překáží. Speciální stojánek na prut vypadá moc hezky, ale stejnou funkci mi poskytne i plastový kýbl, ve kterém si přinesu nástrahu a ostatní drobnosti. Nejčastěji lovenou rybou na soukromých vodách je pstruh duhový nebo siven americký. Osvědčenou nástrahou bývá různobarevné těsto, vyrobené pro tyto účely. Těžko předem určit, na kterou barvu budou ryby reagovat. Nejlepší volbou je proto těsto, složené z několika barev v jednom balení. Kupovat každé zvlášť je neekonomické. Pokud ale budou brát pstruzi zrovna na červenou barvu, buďte si jisti, že si na žlutou nebo zelenou ani neškrtnete. Z dalších nástrah jsou úspěšné žížaly, rybičky a někdy i červy. Technika lovu se dělí na dva základní způsoby. Plavanou a spouštění různých lákadel, včetně malinkých smáčků, twistříků a marmyšek. Nezapomínejme na fakt, že pstruh je zvědavá ryba, která reaguje na pohyb ve vodě. Nejvíc záběrů přichází po vyvrtání nové dírky. Pokud se mi nechce neustále vrtat, stačí zašťourat do vody klacíkem. Účinné je i házení kamínků nebo skořápkové drti. Pokud chceme ryby pouštět, vezmeme i podložku nebo aspoň igelitovou tašku. Ryby zásadně nepokládáme do sněhu.

Hledání nových míst
Na sklonku loňského roku využíváme teplého počasí a vyrážíme po dlouhé době na oblíbený úsek dolního toku Labe. Čeká nás však nemilé překvapení. Břeh řeky je „zvelebený“ asfaltovou cestou. K vodě je pochopitelně zákaz vjezdu motorových vozidel a nová cesta je označena jako cyklostezka. Necháváme stát auto před zákazem a vyrážíme pěšky. Přicházejí však další nesnáze. Asfaltka vede jen pouhý metr od břehu a to je pro rybáře příliš malý prostor. Po uložení prutů do vidliček už není místo pro židličku. Musím se tedy usadit na cestě. Cyklisté, prohánějící se po stezce představují velké nebezpečí, které může skončit úrazem. Neslyšně se přiřítí velkou rychlostí a pokud má rybář oči a veškerou mysl upřenou směrem k rybám, bývá nemile překvapen. Několikrát jsem uskočil doslova v poslední chvíli.
Jeden závodník naopak málem poranil sám sebe. Málem přišel o oko, když jsem si na chvíli opřel feeder o židličku a šel si k vodě rozvlhčit krmení. Skončilo to naštěstí jenom spadlým prutem, ale na další rybaření jsem už neměl chuť a stejného názoru byla i žena Lenka. Rychle balíme a vyrážíme objevovat vhodnější místa. Cestou přemýšlím, kdo může dokázat takhle pošramotit přírodu a kolik desítek miliónů korun bude celá stavba stát. Dokáže cesta položená hned u vody odolat častým záplavám? Pokrok nelze zastavit a je jasné, že stejně jako museli třeba kdysi indiáni ustoupit před ohnivým ořem, budou muset i labští rybáři ustoupit cyklostezkám a přestěhovat se do jiných vod nebo na druhý břeh.

Rybaření v parních lázních
Už několikrát jsem o tom místě slyšel, ale nikdy nebyl čas k němu zajet. Kanál vytékající z elektrárny Mělník je plný horké vody. Na soutoku s Labem vzniklo místo hojně navštěvované rybami a pochopitelně i rybáři. Prohřátá voda láká ryby hlavně v zimních měsících. Odbočujeme z hlavní silnice a podle kanálu dojedeme až na soutok. Z vody se páří jako v parních lázních. Přes kanál vede lávka, na které rybaří pět chlapů a jedna žena. Každému stačí jeden prut. Ryby berou doslova na hod. Z vody putuje jeden kapr za druhým. Všechny zlákala žížala. Přemýšlím, jestli jde o výjimečnou situaci nebo jsou kapři čerstvě vysazení, ale místní rybář mě ujišťuje, že ryby tu berou často a úhoře tady chytíme klidně i v prosinci. My máme spadeno na dravce. Ještě chvíli se kocháme nevšední podívanou a pak vybíráme místo kousek nad soutokem. Za teplem určitě vyrazily i malé rybky a těm by mohly být v patách (ploutvích) štiky a candáti.

Cyklostezka už dorazila i sem. Několik skalních kaprařů přeplavalo ve člunu na druhý břeh, kam není možné zajet autem a tady rozbalili svůj boiliesový tábor. Zkoušíme lov na živou i mrtvou rybku, ale marně. Dravci neberou. Na můstku se zatím vystřídalo několik dalších rybářů. Během hodiny chytí dva mírové kousky a odcházejí. Na sklonku dne měníme s Lenkou i naše udice za feeder a plavanou. Na žížalu přichází okamžitě záběr. V silném proudu je trochu problém včas zaseknout. Je už skoro tma, ale orientuji se hmatem. Vlasec držím mezi prsty a jakmile cítím útok na žížalu, zaseknu. První dva kapříci se mi vysmeknou, ale třetího už nechávám víc zažrat. Na žížalu není třeba spěchat. Lenka táhne taky jednoho. Jsou to hlavně lysci, kolem 40 cm. Žádní velikáni, ale tolik kaprů jsem v zimě nikdy nechytil. Pokud nám to lednové počasí umožní a nebude možné lovit na dírkách, určitě sem znovu vyrazíme. Takových míst, kam se ryby v zimě stahují, je jistě mnoho a nemusí jít zrovna o kanál tepelné elektrárny.
Máte podobné zkušenosti se zimním rybolovem? Co si myslíte o budování asfaltových cest kolem Labe? Napište nám svoje postřehy a zážitky.

Co kde bralo
Pan Vintíř Breth napsal: V sobotu 6.11. 2010, jsme si „odskočili“ z pstruhových revírů, na naši mimopstruhovou Harcovskou přehradu (441009/1) na okouny. Sice tu výrazně převažuje zakrslá forma sotva do 20 cm, můj parťák, vnuk Tomáš tu však letos překvapivě chytil 37cm a jeden náš člen dokonce 46cm (viz Rybářství říjen 10)!
Vzali jsme si „jen pro sichr “ pstruhový podběrák, na co kaprový, že, takové ryby jako v předchozím řádku byly přece jen vzácnou výjimkou? Už cestou k vodě začalo poprchávat, což nahlodávalo naše počáteční odhodlání. Říkali jsme si, hodinku to vydržíme a vrátíme se. Po chycení několika okounků a jedné štičky, se nějakou dobu nic nedělo, jsem si řekl, že ještě jednou nahodím a dám tam něco jiného. Po dopadu na dno, odhadem ve dvoumetrové hloubce, asi 15 m daleko, jsem začal navíjet, když v tom se vlasec 0,14 mm napnul. Sakra, visím! Zvýšil jsem tah a ucítil zpětný. Říkám si, asi jsem se trefil do nějaké větve pružící v bahnu, a loučil se s nástrahou. Jenže pak se dal vlasec do pohybu a já pochopil, že je na konci ryba, a to jistě žádný okounek!

Zavolal jsem na Toma, který chytal přede mnou, s naším společným podběrákem. Přiběhl a začali jsme odhadovat, co by to mohlo být a jestli rybu vůbec dostanu ke břehu. Ten vlasec jsem měl totiž na proutku 2-12 g! Že by přece ještě jeden větší okoun, štika, candát nebo tloušť? Pár větších, ignorujících všechny nástrahy tu taky je. A bude řádně chycená nebo jen podseknutá (Tom vloni vláčením chytil za hřbetní ploutev tolstolobika kolem metru)? Asi po dvaceti minutách se mi začalo dařit vracet vymotaný vlasec zpět a rybu zvednout ode dna, až se převalila na hladině a my měli konečně jasno! Velký kapr! Pak už to šlo rychleji, Tom si stoupl do vody, kam až stačil a asi na druhý nebo třetí pokus dostal rybu do malinkého, pstruhového podběráku. Měřil 65cm!

Zdeněk Hofman

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA prosinec 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!

Konec roku je tady. Nastává čas bilancování a zaslouženého odpočinku nejen pro ryby, ale i pro rybáře. Přichází i čas vánoční, zakončený bujarými oslavami Nového roku.

V časech minulých bývaly nejrůznější silvestrovské přilohy s kreslenými vtipy ve všech denících i časopisech. Dnešní uspěchná doba nemá na humor dostatek času. Celý svět se proměnil v jednu velkou reality show.

Rybářská obec je jiná. Při rybaření se spěch nevyplácí a život kolem vody plyne v klidu a pohodě. Břehy našich i zahraničních vod se stávají svědky setkání letitých přátel a kamarádů. Při čekání na záběr vysněné ryby přichází velmi často na řadu i humor. Vyprávění veselých historek a příběhů nebere konce. Svět rybářů je nádherný a věčnou smůlu má každý, kdo žije mimo něj.

I proto je prosincové kladivo jiné. Místo rad a úvah nabízí oddech a dobrou náladu. V takovém duchu by se měl nést nejen zbytek roku strého, ale i všechny dny toho následujícího.
Přejeme všem rybářům a milovníkům přírody veselou mysl a ať se u vody setkáme vždy s úsměvem na líci...
Zdeněk a Léňa Hofmanovi

Originální úlovky
Anketa – Co kde bralo je dnes také originální. U vody potká čas od času každého rybáře něco nečekaného a někdy i humorného. Mnoho lidí si takový zážitek nechá jenom pro sebe a to je věčná škoda. Zveřejněte svoje veselé a nevšední příběhy od vody stejně tak, jako např. pan Václav Hataš, který píše: Je zajímavé, co vše je možné ulovit. Můj kamarád, který bohužel zemřel v 83 letech, chytil na Labi (přesné místo neprozradím, aby tam nenastala invaze masochtivých jakoby rybářů) celou šišku pravého uheráku. Obal byl čitelný a salám v záruce. Doba zdolávání asi 10 minut. Bylo to náročné sledování tohoto boje. Návnada medovka na kapra, vlasec 0,30 mm. Salám měl míru. Foto jsem bohužel ztratil.

Dodnes vzpomínám na oba, rybáře Jirku a jeho uherák. Petr Kupec měl ještě větší štěstí. Na italském kanále Bianco ulovil obřího candáta. Rekordní úlovek ale měl jednu podstatnou vadu na kráse. Trofejní ryba zemřela mnohem dřív, než o ní Petrův háček zavadil. Neskutečný zápach, který se kolem obou šířil, odehnal všechny svědky této události na míle daleko. Pan Vintíř Breth zaslal celou sérii nevšedních fotografií. Kromě ulovené odřezané kapří hlavy, pařezu i foto utopené rotačky, která „skočila“ na podobnou nástrahu.

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA listopad 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Sychravé listopadové počasí není příliš lákavé, ale šance na pěkný úlovek je stále. Letní rybáři, kteří chytají na pohodu a k vodě si chodí hlavně odpočinout, odloží svoje cajky do kouta a těší se na další rybářskou sezónu. Ti pilnější se okamžitě pustí do údržbářských prací a revize celé výbavy. Na doplňování olov, háčků a dalších drobností, není během roku čas a zjistit během lovu, že vám došly třeba krmítka, bývá velice nemilé. Přichází i správná chvíle pro modernizaci našeho náčiní.

Rybářské novinky
Velký pokrok zaznamenaly například kmenové vlasce a návazce. Pozorní čtenáři si určitě všimli, že na trh přicházejí fluorokarbonové vlasce Seaquar. Při lovu na položenou fungují opravdu skvěle. Mají stejný lom světla jako voda a stávají se tak neviditelnými. Jsou silně potápivé a dokonale přilnou ke dnu. Tuto vlastnost jsem ocenil při lovech kaprů na Labi nebo Pádu, kde ustály bez problému přejezdy nákladních remorkérů. Ostatní rybáři, pokud nechtěli o imitace přijít, museli pokaždé svoje udice rychle vytáhnout.

Co s příští sezónou
Zimní čas je ideálním obdobím pro plánování dlouhodobých a zahraničních výprav. Hlavně ti, kdo se chystají na dalekou výpravu poprvé, by neměli nic zanedbat. Dobrým pomocníkem je pro tyto účely internet. Pomůže vám najít nejen lákavé destinace,
ale můžete se i seznámit se zkušenějšími rybáři, kteří dokáží poskytnout cenné a hlavně nestranné informace. Je třeba pochopit, že žádný rybářský ráj neexistuje a lákavé nabídky o neskutečných úlovcích mohou být hodně zavádějící. Mnozí rybáři pak prožívají zklamaní, když do vyhlášených vod přijedou a nic nechytí. Někdy dokonce na zahraniční rybařinu zcela zanevřou. Je dobré vyrážet do vyhlášených lokalit s poznatkem, že ryby jsou na celém světě stejně náladové jako v našich vodách. Pokud jsou všechny okolnosti a vnější vlivy příznivé, berou jako divé. V opačném případě nic nechytíte, i když budete sedět u nejlépe zarybněného revíru na světě.

V zimě taky berou
I naše revíry se někdy dokáží jako zázrakem změnit z mrtvé vody na hotový Grand kaňon, který vydává jeden rybí poklad za druhým. Skalní rybáři vědí, že takový úkaz může nastat i v listopadu, protože ryby si potřebují vytvořit zásoby na zimu. Známý fakt má ale několik úskalí. Musíme znát místa, kde ryby hodují. S klesající teplotou vody klesá i aktivita ryb a ve snaze ušetřit co nejvíce energie, se stahují k místům s potravou. Putování a výpravy omezí na minimum. U kaprů to bývají například mušlové pole, které šupináčům náramně chutnají. Znát takový flek má pro rybáře cenu zlata. Dravé ryby se stahují na hloubku za rybičkami. První mrazíky bývají jakýmsi neoficiálním povelem k jejich lovu. Štiky opouštějí mělká loviště, kde díky spadanému listí z převislých větví a pročištěné vodě, přicházejí o přirozené úkryty. Stahují se do koryta řeky nebo do hlubších partií revíru. Ve stojatých vodách stále loví ve sloupci a není nutné nastavovat hloubku až na dno. Podobná situace je s candáty. Jejich náladovost je ještě horší, než u věčně hladových štik. Vystopovat candáta je opravdu nadlidský výkon. Velmi často bývá nejlepším způsobem lovu přívlač, díky které je možné prochytat mnohem větší plochu. Úspěšné bývají nejhlubší úseky u skal nebo podemleté břehy a hluboké jámy. Lov candáta bývá tak specifický, že skoro na každém revíru platí jiná pravidla. Při debatách s rybáři z různých lokalit se nestačím divit tolika protichůdným názorům. Někde berou candáti pouze v noci, kousek od břehu a jinde je tomu úplně naopak. Vodní loupežníci útočí co nejdál od břehu a jenom za bílého dne. Dalo by se usuzovat, že ve dne jsou daleko a v noci připlouvají ke břehu, ale není to tak. O životě candátů žádný ucelený názor neexistuje. Je třeba mít oči otevřené a všímat si každého detailu. Mnohem úspěšnější proto při lovu candátů bývají rybáři, kteří jsou věrní svým místům a mají vodu dokonale přečtenou. Rybařina je složitá věda, vyžadující letitou praxi. Vyplatí se naslouchat vyprávění starších rybářů, kteří znají každý kámen, či jámu v řece. Je dobré poznávat nová místa, ale ještě lepší je pravidelně zkoumat a mapovat ta stará.

V noci je na Sázavě klid
Mezi revíry, které mám kousek od domova, patří řeka Sázava. Už mnoho let navštěvuji pravidelně několik míst, ve snaze proniknout co nejhlouběji do jejího nitra. O tom, že zde žijí desítky velkých ryb všeho druhu, nepochybuji ani na vteřinu. Pokud ale nechci krotit pouze tržní ryby, musím být stále ve střehu a nesmí mi uniknout jediné kolečko, či rybí šplouchnutí. Pryč jsou časy, kdy šlo vystopovat velkou štiku, těsně pod hladinou. Nikdy nezapomenu na metrovku, která stála kousek od břehu, mezi stulíky, v jedné zátoce na Lužnici. Štiky už dávno neloví na hladině, ale drží se u dna. Jejich chování se za poslední roky hodně změnilo. U vody panuje čím dál větší ruch a ryby nemají možnost během dne lovit. Přibývá záběrů na těžko a není výjimkou chytit zubatici večer nebo dokonce za tmy. Soumrak je na Sázavě jedním z nejlepších okamžiků, kdy ryby začnou brát. Celá řeka najednou ožije. Malé rybky začnou kroužkovat na hladině, občas vyskočí nějaká větší a začnou lovit dravci. To jsou chvíle, kdy na rybičku zabere i štika nebo candát. Někdy voda doslova vře. Na plavanou berou oukleje, cejni a plotice. Na feeder zase podoustve a kapři. S přicházející tmou začíná aktivita ryb slábnout a v noci přestanou brát úplně. Zkušení, místní rybáři s příchodem tmy balí náčiní a odcházejí. Já pochopitelně vydržím až do konce, ale málokdy už něco chytím. Jedinou jistotu, kterou zatím mám je, že vím, kdy ryby neberou. Teď už zbývá jenom zjistit, kdy berou a je vyhráno.
To samé přeji i vám.

Co kde bralo
Černobílý příspěvek s dětmi, vypadá na první pohled vhodnější pro rubriku pidirybáři. Velkého úhoře ale ve skutečnosti chytil jejich otec, Vlastimil Jirásek. K úlovku dodává. Neuvěřitelně tlustý úhoř mi zabral na ÚN Seč, dne 5. září 1993. Fotografii jsem poslal do tehdejšího Rybářství. Opověděli mi, že ryba je příliš krátká a k publikování není důvod. Myslím, že úhoř s průměrem těla 8 cm, který váží 2,6 kg, se tak často nechytí. Zabral mi na hrouzka 12 cm.

Zdeněk Hofman

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA říjen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Podzim již klepe na dveře a rybářská sezóna pomalu vrcholí. Říjen je měsícem, který otvírá pomyslnou bránu k lovu dravců. Je sice jisté, že štiky nebo candáti musí žrát i v létě, jenže se to děje jaksi mimo dosah rybářů. Dostatek potravy podstatně zkracuje dobu lovu, což snižuje šanci na záběr. S klesající teplotou vody je velmi důležité sledovat tzv. skočnou vrstvu, o které jsem již mnohokrát psal a která má dle mého názoru pro úspěšný lov zásadní význam. S nástupem zimy se jednotlivé vrstvy mísí a nejteplejší voda se dostává až k hladině. Tento jev lze zachytit pouhým okem, kdy i za velmi chladného počasí uvidíme malé rybky kroužkovat na hladině. Je jisté, že dravci jim budou v patách. Ten, kdo bude v takový čas líčit u dna, spláče s největší pravděpodobností nad výdělkem. Naopak bystrý rybář má velkou šanci na úspěch.

Nový trend
V předminulém kladivu jsem se zmínil o zamáčknutí protihrotů u mých háčků. Na tuto skutečnost reagoval pan Breth Vintíř pochvalným mailem a dotazem, jestli jsem tak učinil u všech protihrotů, tedy i u víceháčků pro lov dravců. Sám píše: My jsme zatím tak na půl cesty. Pokud je to povinnost, tak samozřejmě, jako třeba na letos navštívených pstruhových revírech Severní Moravy. S kapry nemáme zatím moc zkušeností, ale se „salmonidy“ podstatně víc a když už dost padají, tak protihrot občas ještě použijeme. Je nám však jasné, kam trend spěje a dříve či později ho vezmeme taky za své (pokud nás snad legislativa nepředběhne. Rychlejší než ta ale zřejmě budou Bližší podmínky jednotlivých územních svazů.) Myslím, že se jedná o hodně ožehavé téma, vždyť protihroty se používají při lovu ryb snad od nepaměti a možná úplně zbytečně. Pravdou je, že v dobách minulých plnil zpětný drápek funkci pomocníka při nedokonalosti rybářské výzbroje. Velká ryba se velmi často stávala pánem situace a rozhodovala o průběhu celého souboje. Rybáři nezbývalo nic jiného, než povolovat a věřit, že ryba neuteče. V dnešní době panuje při rybolovu zcela jiná atmosféra. Silné vlasce, pevné pruty a dokonalé navijáky umožňují táhnout rybu na břeh doslova smykem. V takovém případě je protihrot zcela zbytečný. Mnozí rybáři mají v této otázce zcela jasno a už dávno ho nepoužívají. Mezi takové borce patří například zkušený kaprař Josef „Rybíz“ Urbánek, který na můj dotaz odpověděl: Zamáčknutý protihrot je šetrný k rybě a na průběhu zdolávání nemá žádnou roli. Pokud držíš rybu v tahu, nemůže dojít k uvolnění. Všem tuto pokrokovou úpravu doporučuji.

Šetřeme naše ryby
Já osobně jsem si to vyzkoušel na soukromém revíru a musím říct, že zdolávání kaprů proběhlo bez ztrát. Velkou výhodou je i fakt, že kaprařské háčky jsou velice chytlavé a každou chvíli někde uváznou. Pokud jsou zamáčknuté, není žádný problém vyndat je z podběráku, kotevního lana nebo třeba košile. Kdo zažil, ví o čem píšu. Při lovu na feeder nebo plavnou by tato úprava měla být samozřejmostí. Vyprošťování háčků způsobuje malým rybám největší poranění a velmi často i uhynou. Při chytání drobných rybek jsem ke svému rozhodnutí vlastně dospěl, protože polomrtvá plotice, tloušť nebo okoun, plácající se na hladině je smutným obrazem rybařiny. Bez protihrotu nemusím rybu vůbec vyndávat z vody a ještě se s ní mordovat. Někdy stačí pouze přitáhnout ke břehu, povolit vlasec a je volná. Na jemné náčiní se nám podařilo zdolat i větší ryby. Jednou z posledních je šupináč 65 cm, který zabral Lence na malinký, zamáčknutý háček a vlasec 0,15 mm.

Je to dobré, ale...
Každá věc má svoje pro i proti. Moje radost, že taková důležitá změna v rybářském počínání proběhla hladce, netrvala dlouho. Při srpnové výpravě na Slapy za sumci, nás vousaté potvory naprosto vyšplouchly. Po třech dnech ani jediný záběr. Protože patříme mezi univerzální rybáře, zakrmil jsem jedno vytipované místo na kapry. Voňavé kuličky boilies během druhého dne skutečně zabraly. Jako první zapípal krásný lysec 60 cm. Souboj i vylovení proběhlo bez problému. Měl jsem velkou radost jak z ryby, tak i ze skutečnosti, že háček Long Shank č.8, bez protihrotu funguje skvěle. Hned druhý kapr mi všechny iluze sebral. Podle razance záběru je jasné, že ryba bude větší. Na rozdíl od šedesátníka táhne přes brzdu a uhání na hloubku. Trvá několik minut, než šupináče otočím a začnu přitahovat. Drží se u dna a souboj má standardní průběh. Asi třicet metrů od břehu však nastanou komplikace, vlasec začíná drhnout o nějakou vázku a přestávám být v přímém kontaktu s rybou. Dno je plné utrhaných imitací se srkačkami. Několik jsem jich v minulých dnech už vytáhl. Kapr se najednou zastaví, ještě chvíli cítím, jak škubá vlascem a najednou je pryč. Prohrávám. Nejhorší na celém zážitku je, že dnes končíme a další záběr mi nepřichází. Vím dobře, že k takovému konci by s největší pravděpodobností došlo i s protihrotem, ale kdo ví.

Rekapitulace
Kapry chytám i nadále bez protihrotů. Netvrdím, že jsem se zbavil pochybností, ale všechny háčky už mám zamáčknuté. Určitě jde o správnou cestu a několik kaprů mi vždy uteklo i při lovech s protihrotem. Bude třeba ještě hodně času a kladných zkušenosti ostatních rybářů, než se nový trend stane běžným.

Otazníky zůstávají u dvoj a trojháčků
Například sumci bývají při záběru u bójky velmi často zaseknutí pouze za krajíček a je zázrak, že se při tanci, který většinou v závěru souboje předvádějí, nevyháknou. Z obávaného štičího skoku mám taky strach, ale možná se mýlím.
Nebojte se vyjádřit svůj názor a napište, co si o chytání bez protihrotů myslíte. Několik řádků s vašimi poznatky osloví další rybáře a možná zachrání některým rybám i život.
Tak ať vám berou!

Co kde bralo
Chytit kapitální štiku je snem snad každého rybáře. V našich vodách se pod tímto pojmem označuje ryba od jednoho metru délky. Rybáři toužící po takovém úlovku podnikají daleké a náročné výpravy po celé Evropě. Vyhlášená loviště jsou ve Skandinávii, ale třeba i na Rujaně v Německu. Zubatým kráskám se však velmi dobře daří i v našich vodách. Velmi často však dokáží uniknout pozornosti většiny rybářů. Zejména velké exempláře žijí v ústraní a zdržují se u dna. Vyplatí se nepodceňovat ani malé revíry. O tom se přesvědčil Jiří Břicháček, když mu na zapadlém, jihočeském rybníčku o rozloze menší než 1 ha, zabrala nádherná štika, která měřila rovný metr. K této události došlo 17. června ráno a trofejní rybu zlákal wobbler. Gratulujeme.

Zdeněk Hofman

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA září 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Rybářská sezóna je v plném proudu. V září je možné úspěšně chytat všechny druhy ryb. Berou jak ryby kaprovité, tak i dravci. Koncem léta se začínám mnohem pečlivěji věnovat lovu štik. Někdy přemýšlím, co ještě nového o těchto zubatých dračicích napsat.
Často mívám pocit, že se již opakuji a všechno podstatné bylo řečeno. Z tohoto omylu mě ale vždy vyvede nějaká dramatická událost, která někoho připravila o pěknou rybu. Lov štik je jednoduchá záležitost, při které je však nezbytně nutné dodržovat několik důležitých zásad. Kdo podcení zdánlivé maličkosti, může být nakonec velmi zklamán, když mu trofejní štika uteče téměř před nosem.

Štika umí kousat
Podobnou příhodu zažil začátkem července i Honza Kotek, když mu na východočeské pískovně zabrala velká štika. Plotici 20 cm, určenou pro sumce zhltla jako malinu. Souboj netrval dlouho. Štika se nechala přitáhnout ke břehu, vystoupala k hladině a na několik vteřin se ukázala v celé kráse. Pak už vzaly okolnosti rychlý spád. Příliš krátké lanko nedokázalo ochránit vlasec před ostrými zuby predátora. Vlasec praskl a zklamaný lovec si od vody odnesl hořkou zkušenost, že lanko 25 – 30 cm na trofejní štiku nestačí.
Když mi tuto příhodu vyprávěl, pochopil jsem, že vůbec není na škodu, psát některé články stále dokola. Vzpomínám na časy dávno minulé, kdy byla největší rybářskou trofejí kromě rozmazané černobílé fotografie vypreparovaná štičí hlava. Jako malý kluk jsem hleděl s vytřeštěnýma očima na ohromnou palici kapitální zubatice, která brázdila vody ÚN Rozkoš a likvidovala vše živé, co ji přišlo do cesty. Dnes, v době barevných, digitálních fotografií je taková trofej přežitkem, ale jednu výhodu přece jen měla. Člověk si mohl v klidu prohlédnout a nastudovat, jak takové monstrum vypadá.

Důkladná příprava se vyplácí
Více než metr dlouhá štika mi připadala neskutečně obrovská a nedovedl jsem si představit, že něco takového brázdí naše vody a dokonce mi může i zabrat.
Pochopil jsem, že je třeba se na takové setkání dobře připravit a nesmím se nechat uchlácholit úlovky malých a průměrných štiček, které vyndám i s krátkým nebo dokonce žádným lankem. Vzpomínka na vysušenou příšeru se mi vybaví vždycky, když začnu u vody připravovat rybářské nádobíčko. Dlouhá a pevná lanka patří mezi základní pilíře válečného plánu, před každou štičí bitvou.

Co kde bralo
Prodloužený víkend na začátku července bývá jakýmsi druhým zahájením lovu dravců, které i letos připadlo na všední a tedy pracovní den. Rybáři, kteří si nemohli vzít dovolenou, dohánějí svoje rybářské plány právě o těchto svátcích na začátku prázdnin.
Pravdou je, že letos se druhé zahájení vydařilo mnohem lépe, než to první, kdy ryby moc nebraly. Jako první zabodoval u bójky Luděk Novák, když na Slapech zdolal svého prvního sumíka 83 cm. Šťastný rybář se tak po několika letech dřiny a odříkání, konečně zařadil do rodiny sumcařů. Jirka Petránek už na kontě několik pěkných vousáčů má. Letos měl štěstí opět na Otavě, kde mu na přívlač zabral sumec 130 cm. K Jirkově cti nutno dodat, že ryba putovala bez vážení zpět do rodného živlu. Stejně tak pouští sumce i zkušený sumcolog a specialista na lov z lodě, Milda Mathejzík s bráchou Víťou. Prodloužený víkend strávili na Labi a ryby jim opravdu braly. První sumec zabral nečekaně při lovu kaprů na boilie s příchutí Halibut, v šest hodin ráno. Nádherný bojovník měřil 150 cm. Další sumci už klukům přišli na vábničku. Nejdřív několik menších 80 – 90cm a Mildovi v pravé poledne nádherně vypasený kousek 150 cm. Za pozornost stojí, že zabral na chobotnici plomb teaser, dozdobenou rousnicema, což je nová nástraha, kterou kluci zkoušejí. Zajímavá je i doba záběru. Vousáč totiž přišel v pravé poledne. To je jasný důkaz, že sumce můžeme chytit během celého dne. Nebrali však jenom sumci. Při vláčení za lodí chytili během soboty i dva nádherné candáty. Zní to až neuvěřitelně, ale během poledne, v největším horku, při teplotě 36°C, zabral Vítkovi na velký wobller candát, který by vyrazil dech snad každému rybáři. Zubaté monstrum měřilo 97 cm. Aby té senzace nebylo málo, chytil večer ve 20:00 hodin na stejném místě druhého obra ještě Milda. Na wobller Rapala mu zaútočil bojovník 92 cm.
Takové zprávy se píší opravdu radostně. Šanci na vysněný úlovek má každý a štěstí se postupně usměje na každého. Chce to jen dostatek trpělivosti a hlavně mít nahozeno. Těším se i na vaše fotografie a zprávy z lovu.
Tak ať vám berou.

Zdeněk Hofman

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA srpen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
V dnešním kladivu se vrátíme k červnovému zahájení lovu dravců. Stejně jako vloni jsem poprosil kamarády rybáře, aby mě o první výpravě za našimi dravci informovali. Chtěl jsem získat co nejširší přehled z různých míst naší republiky. Jen málokterý rybář si nechá tento slavnostní okamžik uniknout. Každý chce být u toho a nasát slavnostní atmosféru. Co naplat, že mnozí odejdou z boje poraženi a někteří dokonce bez sebemenšího kontaktu s rybou. Takový už je osud, který umí potěšit i zklamat. Někdy si za neúspěch můžeme sami, ale většinou jsme prostě neměli štěstí. Já jsem letos bohužel nechal sumce pláchnout díky vlastnímu lajdáctví. Poprvé v životě jsem chytal na multiplikátor, jehož koupi jsem se dlouho bránil. Celý život mi stačily klasické smekací navijáky. V duchu hesla, že zkusit se má všechno, ozdobil nakonec jeden „multík“ i můj prut. Z lenosti a nedostatku času ležel víc jak měsíc v krabičce a do ruky se mi dostal až v den lovu. Doufal jsem, že to bude jednoduchá práce, kterou hravě zvládnu.

Těsně před půlnocí mi zabral na bójku vysněný sumec
Prut se celý otřásl, rolnička divoce cinkala do nočního ticha a u bójky se udělal obrovský vír. Vousáč zaútočil na plotici těsně u hladiny. Celá scéna byla díky veřejnému osvětlení krásně vidět. Rychlými kroky se přemísťuji ke stojanu, uchopím prut, jenže ouha. Nacvičený grif nefunguje. Multiplikátor má kličku na druhou stranu. Rychle zasekávám levou rukou a snažím se navíjet. Zběsile točím kličkou, ale ryba jde jaksi zlehka. Nemám totiž utaženou brzdu. Než stihnu vše napravit, je pryč. Sumci vyrovnávají skóre na 1:1. V deset hodin dopoledne nám už jeden zabral a Lenka svoji šanci nepromarnila. Vzteklý divočák bojoval ze všech sil, ale nakonec byl poražen. Měřil 93 cm. Sázava byla na zahájení po vydatných deštích poněkud zakalená se zvýšeným stavem hladiny. Vhodnější nástrahou by možná byly rousnice. Ty jsme ale neměli.

Tanec na Labi
Synovec Ondra Hofman vyrazil stejně jako před rokem k jezu pod Hradcem Králové. Labe bylo tentokrát štědré. Chytat začali ve čtyři hodiny ráno. Nejdřív mu na tandemovou rotačku zabrala v 5,00 hodin šedesátka štika, potom menší bolen a v 7,15 nádherná krasavice, štika 75 cm. To už je slušný úlovek. Kamarád Martin Hruška chytil taky jednu, která měřila 63 cm. V řece teklo sice hodně vody, ale nebyla zkalená, takže ideální podmínky. Mnoho dalších lovců už takové štěstí nemělo. Milan Mathejzík plánoval původně výpravu na Nechranickou ÚN, ale okolnosti rozhodly jinak. Milda s bráchou nakonec vyrazili na nedalekou ÚN Hracholusky. Oba zkušení rybáři se specializují na vábení sumců z lodi. Celý revír perfektně znají a chytili zde již mnoho velkých sumců. Vábničky pilně pracovaly od osmi večer do půlnoci, ale všechno je marné. Ryby prostě neberou a lov končí nezdarem. Milda vyráží ráno vláčet. Na největší jerk z celého arzenálu nakonec jedna štiku zabrala. Měřila 58 čísel. I taková ryba se počítá a skóre se malinko zlepšilo ve prospěch rybářů. Milan mi ještě do mobilu stručně hlásí, že jeden sumík zabral kámošovi na Uslavě. Tentokrát u bójky a měl 89 cm.

Může být i hůř
Myslím, že má cenu psát i o neúspěšných výpravách a lovech, protože článků, které končí výhrou a zdoláním pěkné ryby, je naprostá většina. Díky jednostranným informacím může vznikat mylná atmosféra, že naprostá většina rybářů je úspěšná. Někteří jedinci pak mohou propadnout depresím z pocitu, že patří ke smolařům, kteří nic nechytí. Zkušený rybář ví, že nezdarem ulovit velkou rybu, končí většina pokusů a je třeba hodně trpělivosti a hlavně času. Jirka Petránek mezi takové rybáře patří. Ráno musel do práce a k vodě mohl až v šest večer. Vyrazil jako vždy na Otavu, do míst kde vtéká do Orlíku. Výsledek veškerého snažení se rovnal nule. Tak někdy příště. Podobný osud měl i Mirek Štěpnička s kamarádem Frantou. I oni museli nejdřív do práce. Vábení však nepřineslo vytoužené ovoce. Několik sumců se sice zvedlo a ukázalo na echolotu a to bylo vše. Nechutenství vousáčů dávají za vinu hlavně poměrně nízké teplotě vody, která dosahovala pouhých 12°C. Honza Kotek zkoušel štěstí na Labi v Předměřicích. Oblíbený flek nad elektrárnou však zklamal. Štika na živou rybičku nezabrala a to měla šanci od čtyř ráno až do večera. Jirka Kraetzer má chatu na Lipně. Vodu velmi dobře zná a přívlači zasvětil již mnoho let. S prázdnou neodešel, cenou útěchy mu byl menší bolen. Jiřík už od loňského roku líčí na velkou štiku, která mu zatím stále uniká. Zkoušel i rybku na káču, ale marně. Zkušená ryba chce čas, tak snad příště. Ani na ÚN Rozkoš nebyla situace růžová. Gabo s Bublajzem vyrazili na do Klen. Zaměřili se na lov candátů. Oba pamatují velice dobré sezóny, kdy na Rozkoši ulovili desítky těchto nádherných ryb. V posledních letech však candáti moc netahají a rybolov někdy bývá zkouškou, kdo z koho. Podobná situace byla i na letošním zahájení. Bublajz měl sice dvě jízdy, ale ani jednu neproměnil. Gabo začal radši chytat kapry a dva nakonec přelstil. Jejich moravští sousedé měli větší štěstí a candáta dostali. Měřil 65 cm. Martin Chmelík si musel jet vyzvednout novou loď do Uherského Hradiště, ale trochu času si na ryby přece jen vyšetřil a vyrazil vláčet na Orlík. Krok za krokem pečlivě prochytával lákavá místa od Spálenky po Vystrkov. Trofejní ryba však zůstala ukryta kdesi v temných hlubinách. O zábavu se Martinovi postaralo hejno pruhovaných okounů standardní velikosti kolem 28 cm. V sobotu Orlík minimálně jednoho sumce vydal. Měřil 160 cm a zabral na bójku u Bukovanské zátoky. Tolik zprávy mých kamarádů. Žádný rekord nakonec nepadl a ryby braly spíš podprůměrně. Nestálé počasí a zvýšený stav vody na většině našich toků takovou situaci předem naznačoval. Sezóna dravců je však v úplném začátku a až tyto řádky spatří světlo světa, může být situace už úplně jiná. Doufám, že už budu dokonale ovládat nový multiplikátor a další sumíci konečně navštíví náš břeh. Zahájení jsme si s Lenkou, Milanem a Luďkem opravdu užili a dařilo se nám i v dalších dnech, ke kterým se vrátím v samostatném článku. Jednu zkušenost mi ale zahájení ještě dalo. Zamáčkl jsem protihroty u všech háčků. Při lovu velkých kaprů tak činím už dávno, ale i malým rybkám způsobují velmi vážná zranění a stejně tak i při vláčení. Strach, že o ryby budu při zdoláváních přicházet zmizel po několika soubojích, kdy ryba neutekla. Protože bývám trochu pověrčivý, věřím, že mě svatý Petr odmění a budu mít víc štěstí.
Tak ať berou.
Howgh!

Co kde bralo

Zprávy z lovu tentokrát zaslal Karel Heřman. Vloni jsem koncem srpna vyrazil rybařit do Norska na Hitru. Počasí bylo velmi proměnlivé. Jeden den jsme chytali nabalení v čepicích a svetrech. Druhý den bylo vedro a byli jsme do půl těla. Z ryb brali nejvíc mníci mořští (leng) a bělolemí (lumb). Ty jsme chytali skoro na každé spuštění, v hloubkách od 70m. U pobřeží byla najetá hejna makrel, které bojují jako divé a na vláčecím proutku je to opravdový adrenalin. Já měl největší radost z chycení mořského okouníka. Tato ryba žije celoročně v hloubkách přes 100m a u norů je na samém vrcholu pomyslného žebříčku, jako opravdová lahůdka. Můj největší měl 53cm a chytil jsem ho na maso v hloubce 200m. Na tom samém místě chytil kolega ještě další tři. Také jsem chytil tresku obecnou 105cm, rovněž trochu neobvykle na maso, při lovu mníků. Trochu jsem měl z výpravy v tomto období strach (většinou se jezdí v období duben - červen) ale předčilo to moje očekávání a mohu každému v této době návštěvu Norska doporučit. Hlavně ty makrely stojí za to. Také jsme chytli poměrně vzácné druhy ryb jako např. jehlici mořskou , žraloka - máčku skvrnitou nebo halibuta

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Hofmanová
Foto: archiv přispěvatelů a autor

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červenec 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Čas dovolených je tady. V letních měsících dochází v rybářské obci doslova ke stěhování národů. Dlouho očekávané výpravy se stávají skutečností a početné tlupy lovců, lačnících po trofejním úlovku, vyrážejí z jedné strany republiky na druhou. Naopak rybáři z druhé strany se přemístí na stranu první. Díky teorii, že největší ryby žijí co nejdál od bydliště, nezůstane žádné místo opuštěné. Pravdou je, že počet rybářů v našich revírech o něco klesne, protože převážná část členů ČRS je ženatá a musejí vyrazit i na rodinnou dovolenou. Někteří ortodoxní vyznavači domácí rybařiny nesou tuto skutečnost nelibě. Manželky s dětmi totiž ze všeho nejvíc touží po hřejivém sluníčku a mořském příboji. Jakákoliv vzpoura je nemožná, protože ženy rybářů tolerují celoroční absenci svých protějšků, kteří každou chvíli zmizí někam k vodě. Je nepsanou povinností předem kapitulovat, nechat si rozplynout sen o metrových štikách a začít přemýšlet, jak si ukrátit dlouhou chvíli v přímořském letovisku. Chytrý muž se začne aktivně podílet už při samotném výběru destinace. Pokud zatouží manželka poznat krásy např.Chorvatska, je možné s pomocí mapy vybrat lokalitu, kde ústí do moře nějaká řeka. Výborná je například Cetina v Omiši, kde je možné zakoupit povolenku a legálně rybařit. Pokud takové místo nevyberete, přichází na řadu mořský rybolov.

Chorvatské pobřeží je plné malých rybek
Je dobré se předem připravit na skutečnost, že nebudeme lovit žádné obry. Větší ryby se dají při troše štěstí ulovit brzy ráno nebo za soumraku a v noci. Mezi hodně ceněné druhy patří např. pražman obecný. Ve dne narazíme v pobřežních partiích na samé pidiryby, které okamžitě likvidují jakoukoliv nástrahu. Nudit se rozhodně nebudeme. Pokud v duchu doufáme, že patříme mezi schopné rybáře, neměl by být problém ulovit všechny dostupné druhy ryb. Realizace takové myšlenky nás zcela pohltí a vtáhne do hry. Mořské ryby se dají velmi dobře přirovnat k našim sladkovodním. Přelstít ouklej nebo plotičku není problém, ale co třeba mazaný tloušť, opatrný bolen nebo candát. Podobné nálady a chování mají totiž i mořské potvůrky, které se prohánějí v křišťálově čisté vodě. Po několika pokusech zjistíme, že to nebude vůbec jednoduchá záležitost.

Je třeba zvolit strategický plán lovu Na prut zapomeňte! Ryby vás vidí stejně tak dobře, jako je vidíte vy a rybáře s prutem poznají okamžitě. Mám na mysli zkušené ryby, mezi které patří například cípalové, kteří dorůstají až padesáti centimetrů a tvarem připomínají naše jelce. Hojně se vyskytují v přístavech mezi moly, ale zastihnout je můžeme i na pláži. Pro lov je ideální zvolit odlehlejší místo, nejlépe na útesech mezi kameny. Turisté mívají velmi často panickou hrůzu z mořských ježků a skalnatým úsekům se vyhýbají.

Průzkum a vhodné nástrahy
Ploutve, maska a šnorchl mi nahradí echolot. Při hledání vhodného loviště si nalovím i nástrahy. Mořské ryby jsou všežravé, ale jejich dominantou je dravost. Živí se drobnými živočichy. Dobře berou na maso ze škeblí nebo na ráčky, kteří žijí v opuštěných ulitách různých plžů. U břehu se dají nasbírat přílipky (viz foto), které se vyskytují velmi hojně na skalách a balvanech. Nejlepším způsobem sběru je porušení schránky kamenem nebo odloupnutím pomocí nože. Začínám lovit Rybařit můžeme ze břehu, přístavních mol nebo útesů. Prostě všude, kde jsou ryby. Mě doslova uchvátil lov kombinovaný se šnorchlováním. Na kousek klacíku namotám asi šest metrů slabého vlasce (0,15 mm) na který navážu miniaturní háček a zatížím bročky. Vyvážení udice má zásadní význam. Pokud je broček moc těžký, klesá rychleji než nástraha a ryby utočí na něj. Je dobré aby nástraha padala pozvolna, ale nesmí být zase příliš nadnášená, protože jde potom špatně ovládat a stává se snadnou kořistí rybek, které lovit nechci. Pozornost ryb získám tak, že se potopím na dno a zpřevracím několik balvanů. Do zvířeného kalu okamžitě najedou labužníci z celého okolí. Kromě velmi početného hejna rybí drobotiny mi začnou dělat společnost i větší rybky z čeledi kaniců, zejména kanic písmenkový a zlatý. Oba druhy jsou mnohem ostražitější a dá mi hodně práce získat jejich důvěru. Několikrát se opakuje již zmíněný problém se spouštěním a nástrahu zhltnou malé rybky.

Pod vodou začíná hotové drama Hustá mořská voda mě bez problému udrží na hladině. Je to parádní zábava a jedinečná příležitost vidět záběry na vlastní oči. Odpluji kousek dál a rychle spustím nástrahu až na dno, aby si ji nevšimla droboťina. Pak pomalým poškubáváním mířím směrem, kde krouží kolem převráceného balvanu kanic. Ten spatří kořist a prudce vyrazí. Napětím ani nedýchám. Zabere? Ve vteřině chňapne po nastraženém mase z přílipky, ale nestačím zaseknout a už uhání pryč. Poznal léčku. Malinko přitáhnu vlasec a snažím se rybu znovu nalákat. Z druhé strany se nečekaně vyřítí menší kanic proužkovaný, popadne kořist a uhání pryč. Ani nemusím zasekávat, vlasec se prudce napne a začíná souboj. Mořské ryby jsou mnohem bojovnější, než sladkovodní. Pomalu se stahuji na mělčinu a poslední fázi zápasu už vychutnávám s nohama na zemi. Překvapuje mě, jak je úlovek ve skutečnosti malinký. Pod vodou vypadal mnohem větší. Nádherné zbarvení však dorovnává velikostní handicap. Rybu fotíme a pouštíme zpět. Plný nadšení vyrážím na další lov. Přítelkyně Lenka mě pohladí jako malého chlapce, zapáleného do hry a pokračuje ve slunění na dece. Převracím další balvany a připravuji udici. Kromě kaniců mám další terč. Připlavali tři cípalově slušných rozměrů. Pod vodou vypadají obrovsky, ale po předchozích zkušenostech odhaduji velikost něco přes třicet centimetrů. To by bylo něco!

Kanic útočí
Přítomnost dalších velkých ryb zřejmě znervózněla oba větší kanice. Krouží kolem balvanů ve zběsilém tempu a snaží se urvat, co se dá. Nervózní jsem i já. Cítím velkou příležitost a rychle spouštím nástrahu. Jsem však příliš blízko hejna menších ryb. Jedna nečekaně vyrazí a nástrahu mi doslova vyšklubne z ruky. Je to mečounovec. Tento druh patří mezi nejhojnější a nejčastěji lovené rybky Jadranského moře. Další pokus je konečně úspěšný. Nástraha dopadla nepozorovaně k velkému balvanu. Chvilku počkám a pak malinko zatřesu vlascem. Kanic písmenkový je sice ve špatném úhlu, ale zřejmě zaregistroval pohyb postranní čárou. Prudce vyrazí. Těsně u nástrahy se na zlomek vteřiny zastaví a bleskově zaútočí. Mám ho! Rychle začínám povolovat, ale vlasec výborně pruží a po chvilce přetahování je poražený bojovník u břehu. Jeho modrofialově zářící tělo zaujalo několik turistů. Nadšeně si rybu fotografují. Lenka mě upozorňuje, že se ve vodě ráchám už pět hodin a je čas na večeři. Vida, jak může být pobyt u moře napínavý. Vrátil jsem se do dětských let, protože tuhle metodu lovu jsem používal už jako kluk. V dalších dnech jsem se zaměřil hlavně na cípaly. Mým největším přáním se však stal obrovský pražman obecný, který měřil více než padesát centimetrů. Dlouhou dobu mě sledoval z místa, kde díky velkému zlomu mizí dno v modravé hlubině. Později si dodal odvahy, vplul do mělčích vod a pomalu se přibližoval k převráceným balvanům. Musel prožívat obrovské pokušení, kterému nakonec podlehl a začal hodovat s ostatními rybami. Jednou ho dokonce zlákal i můj pamlsek. To už jsem se krčil schovaný za potopeným balvanem a vzrušením ani nedýchal. K nastraženému masu jenom přitiskl tlamičku, jako by ho chtěl políbit, ale pak začal couvat a nakonec zmizel v moři. Velkého cípala ani pražmana jsem nakonec nechytil a mám důvod těšit se na další dovolenou u moře. Každý kraj má svůj půvab a kouzlo. Malé ryby jsou taky ryby a jejich lov může být stejně dobrodružný a napínavý. Sedím v autobusu, zavírám oči a těším se domů. Voda v našich řekách není sice tak čistá, jako ta mořská, ale aspoň mě neuvidí sumci a štiky, až na ně budu líčit. Před očima ještě stále vidím kroužit mořské ryby, ale srdce už volá po zacinkání rolničky nebo mlasknutí splávku.
Tak ať vám berou.
Howgh!

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Foto: Lenka Hofmanová

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA červen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
A je to tady! Jdeme ne a ně! Končí doba hájení všech dravých ryb. Šestnáctý červen je pro rybáře nejkrásnějším a nejvíc očekávaným dnem v roce. Štiky, sumci, candáti i boleni pocítí na vlastní kůži naše nové triky, které jsme celý dlouhý půlrok vymýšleli a pečlivě plánovali.

Vzpomínka na loňské zahájení
Minulý rok jsem první den lovu věnoval sumcům na Sázavě, kde jsem měl nevyřízené účty. Neustálé zdokonalování lovu na bójky se stále míjelo účinkem. Vím, že nejjednodušší by bylo celou strategii okopírovat od někoho zkušenějšího, vždyť jenom na internetu jsou takových návodů stovky. Už mnohokrát jsem si však ověřil, že největší radost mi přinese úlovek chycený díky vlastnímu úsilí a pátrání. S ostatními rybáři pouze konzultuji různé varianty a zlepšováky. Zvládnout všechny technické záležitosti mi zabralo tři sezóny. Pak už zbývalo najít správné místo. S kamarádem Luďkem jsme vyzkoušeli několik úseků nad třemi jezy a spoustu nocí proseděli u prutů v napjatém čekání na zacinkání rolničky. To však stále nepřicházelo. Někdy je rozhodující i špatné umístění bójky. Až loňské zahájení znamenalo jasný průlom a odhalení sumčího tajemství. První sumec nám zabral už za soumraku. Špička prutu se začala divoce třást a bylo jasné, že nejde o výpady nastraženého karase. Právě tato fáze lovu nám dělala velké starosti. Velmi často začala nastražená ryba divoce bojovat a my nevěděli, co se děje. Když jsme nereagovali, vše po chvíli ustalo a při kontrole jsme zjistili, že je celá potrhaná. Bylo jasné, že na ni něco útočilo. Při dalším ataku jsme okamžitě zasekli, ale naprázdno. Až později vyšlo najevo, že jde o menší sumce kolem padesáti centimetrů a jednou na Labi dokonce o sumečka amerického 30 cm. Ten dnešní je ale větší a svoji sílu mi dává okamžitě pocítit. Dno Sázavy je plné obrovských balvanů a cítím, jak po nich šňůra drhne a poskakuje. Ještě, že jsou omleté, bez ostrých hran. Vzpomněl jsem si na překvapený výraz prodavače, který mi rozmlouval šňůru s nosností 80 kg. Tvrdil, že pro naše vody je zcela zbytečná a i hodně velkou rybu vyndám na mnohem slabší. Teď mi přišlo vhod, že mě nepřesvědčil, protože vousáč zajel do nějakých větví a bylo jasné, že půjdou na břeh taky. Ve finále se ukázalo, že díky této nechtěné zátěži byl můj odhad velikosti úlovku dost zkreslený. Sumec měřil rovný metr, takže žádný obr, ale odstartoval tu nejdůležitější fázi celého výzkumu. Sumci mi začali brát a nejen na Sázavě, ale i na Berounce a Labi. Pravdou je, že tyto revíry jsou vystaveny velkému rybářskému tlaku a většina ulovených sumců dosahuje pouze metrové délky.
Další etapa honu na sumce bude patřit vyhledávání velkých exemplářů.

Červen patří štikám
První dny lovu dravců je lepší věnovat štikám. Pro takový názor mám jeden pádný důvod. Štičí stanoviště jsou mnohem více „profláknutá“ a jako první prochytávaná. Dalším důvodem je počasí. Polovina června bývá pro lov štik mnohem vhodnější, než letní pařáky, které naopak vyhovují více sumcům. Štika má ráda nižší teplotu vody, proto v létě s oblibou vyhledává místa, kde je stín. Je dobré líčit pod větvemi mohutných stromů, u mostních pilířů, či podemletých břehů. Naopak tam kde praží slunce, budeme paní esox hledat marně.

Lov štik je v podstatě jednoduchá záležitost
Nejtěžším úkolem je najít již výše zmiňované loviště. Samotný lov probíhá desítky let ve stejném duchu. Není třeba žádných složitých montáží a nástrah, jako například při lovu velkých kaprů. Štika zabere nejlépe na živou rybičku a jedinou nutností je ocelové lanko, které dokáže odolat stovkám ostrých zubů. Sportovnější variantou je lov na umělé nástrahy. Vláčení má jednu velkou výhodu. Dokážeme prochytat mnohem větší úsek a najít tak nová loviště. Kritici lovu na živou rybku upozorňují na časté poškození štik při záseku. Pokud zabere velká štika, nad devadesát centimetrů, nastane opačný problém. Velmi často se háčky nepodaří vůbec zaseknout, díky obrovské síle štičích čelistí. Dravec drží svoji kořist a čeká na hodný okamžik, kdy tah na chvilku povolí a pak uteče. V lepším případě dojde k uvolnění až v podběráku. Řeč je pochopitelně o lovu se dvěma trojháčky, kdy je nutné zaseknout okamžitě po záběru. Věřte mi, že je to jediná cesta k ulovení trofejní štiky v našich vodách. Zapomeňte na chytání na polykačku. Tato metoda je navíc velmi nebezpečná pro menší štiky. Velká štika chce velké sousto a rybička, která měří více než dvacet centimetrů už ani prošít nejde.

Velikost nástrahy
Štika dokáže bez problému pozřít rybu, která dosahuje třetinu její délky. V době největší aktivity spotřebuje denně až jednu desetinu svoji hmotnosti, což u metrové štiky obnáší skoro kilogram potravy. Z praktického důvodu se proto snaží ulovit větší ryby a šetřit energii. Je jasné, že může zabrat i na malou rybičku, ale člověk se taky nejdřív pořádně „nadlábne“ velkým řízkem a až potom si v klidu zobne nějaké dobroty. Proto používám ty největší nástražní rybičky, které seženu.

Zásek musí být hodně razantní
Při chytání na chňapací systém, odpadají problémy s odhadnutím správného okamžiku pro zaseknutí štiky. Musíme jednat co nejrychleji, protože jakékoliv otálení může znamenat ztrátu ryby. Zkušená štika velmi brzy prohlédne léčku a nástrahu pustí. Co nejrychleji uchopím prut, skloním špičku k hladině, navinu šňůru a prudce zaseknu. Při zdolávání velké štiky nastanou nejdramatičtější vteřiny ve chvíli, když se dostane k hladině. Někdy tento manévr přichází okamžitě po záseku, jindy se drží u dna a pluje velmi pomalu, jako by vyčkávala a šetřila všechny síly na poslední fázi souboje. Výskok nad hladinu je dobré co nejvíc oddálit. Mrskající se těžké štičí tělo plné energie, může souboj definitivně ukončit. Vlasec takový nápor nevydrží a praskne.

Klekánice
Před mnoha lety byla štika denním dravcem, který vyrážel za kořistí s východem slunce a v noci odpočíval. Civilizační tlak na přírodu však přinutil zubatou krásku změnit svoje zvyky. Se sluníčkem se totiž probouzejí nejen malé rybičky, ale i všude přítomní vodáci, či jiná cháska. Pádlování a křik štiku celý den plaší a nedovolí ji nasytit svoji tělesnou schránku. Z denního predátora se postupem času stalo noční strašidlo, které za soumraku slídí po zatoulaných rybičkách. Za tímto účelem opouští svoje stanoviště a vyráží na cesty. Je třeba pozorně sledovat život pod hladinou a líčit ve správný čas na správném místě. Pozorný čtenář už ví, že v parném létě je nejlepší chytat ve stínu velkého stromu nebo si v klidu, u vychlazeného pivečka počkat, až začne zvonit klekání a až potom vyrazit houpavým krokem pro vysněnou metrovku.
Tak ať vám berou!

Co kde bralo
Do červnového vydání přispěl svým úlovkem Pavel Zabloudil, který chytil na revíru 421 073 Vltava 21-22 UN Hněvkovice krásného candáta 65 cm. Vážil 2,80 kg a zabral dopoledne, asi v 9,30 hodin na živou plotičku. K radostné události došlo dne 7.9. 2009.
Další fotografii zaslal Bohouš Černý. Na soukromém revíru Lípa u Týniště nad Orlicí mu v srpnu loňského roku zabral jeseter 111 cm. Zachutnala mu osvědčená rousnice.
Podělte se i vy o svoje zážitky.

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Hofmanová
Foto: archiv přispěvatelů a Lenka Hofmanová

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA květen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Květen je pro rybaření přímo ideálním měsícem. Povolená doba lovu se prodloužila a v mimopstruhových revírech můžeme prohánět ryby od 4 do 24 hodin. Tuto výhodu oceníme hlavně při lovu úhořů, kteří jsou nejaktivnější právě v noci, kdy pod rouškou tmy vyrážejí na lov.
Pokud se chceme na tuto rybu specializovat, je dobré se předem připravit. Na úhoře můžeme narazit téměř všude, ale je dobré najít místa, kde mají svoje úkryty, ve kterých tráví většinu času. K vytipování takové lokality mi často pomůže vyprávění úspěšných kolegů, internet a časopisy. V zimních měsících, kdy je voda ještě dostatečně čistá nebo dokonce odpuštěná, si všechny nadějné úseky podrobně zmapuji a případně i nafotím. Na jaře vyrážejí úhoři do mělčin nebo vyhledávají podemleté břehy a spleti kořenů. Ideálním stanovištěm jsou místa plná pařezů a kamenů. Čím blíž se nám podaří k takovým překážkám položit nástrahu, tím větší šanci na úlovek máme. Popisovat samotný lov je asi zbytečné. Každý rybář ví, že hada chytí nejčastěji u dna na rousnici a v létě na mrtvou rybičku. Základem úspěšného zdolání je tvrdší sestava a silnější vlasec od 0,30 mm. Úhoř má rád bouřkové počasí, kdy za dusných nocí opouští svůj úkryt a hledá něco k snědku. Ideální podmínky nastávají v zakalené vodě, která začíná díky lijákům stoupat. Přírodní živly se však nevyplácí podceňovat. Při několika výpravách nám šlo doslova o život.

Vzpomínka na úhoří misi
V patnácti letech jsem vyrazil se starším kamarádem Jirkou na Orlici u Hradce Králové. Dusné počasí zvyšovalo šanci na pravý úhoří rej. Běžná bouřka se však během několika minut změnila v ukrutnou vichřici. Nikdy nezapomenu na husté, černé mraky, které nás obklíčily ze všech stran. Na okamžik nastalo hrobové ticho a potom začal doslova pekelný koncert. Mohutné olše, které lemovaly celý břeh, praskaly s ohromným rachotem jako obyčejné zápalky a padaly do rozbouřených vln. Silný déšť a obrovské kroupy bičovaly naše těla narychlo balící rybářský cajk a prchající od řeky. Naskákali jsme do auta, zaparkovaného naštěstí v širém poli a radovali se ze záchrany života. Ve spěchu jsem si bohužel přibouchl do dveří kufru úplně nový teleskop Sona, což byla koncem sedmdesátých let naprostá novinka. Z dnešního pohledu šlo o banální záležitost, jenže za socializmu trvalo i několik měsíců, než se takový prut podařilo sehnat. Byla to nenahraditelná ztráta. Pro drsné noční lovy jsem si pro jistotu pořídil pruty Lipno z plného laminátu.

Podivný záběr
Poněkud veselejší historka se přihodila kamarádu Slávkovi a jeho bratranci Milanovi. Při nočním lovu nahodil bratranec příliš daleko od břehu. Ve tmě si ani nevšiml, kam nástraha dopadla. Po chvíli mu čihátko trochu vyjelo a pak zase kleslo. Přesně tak, jak mají ve zvyku brát úhoři. Signálem k záseku bývá jízda až do prutu. Milanův policajt však poskakoval jenom nahoru a dolu. Takhle se to opakovalo pěknou dobu, až netrpělivý rybář nevydržel a zasekl. Prut se ohnul, ale nějak divně. Konec vlasce nesměřoval do vody, ale kamsi do oblak. Záhada se po chvíli přetahování vysvětila. Milan nahodil až na protější břeh a vlasec uvázl ve větvích topolu. Jejich houpání ve větru způsobilo ony podivné záběry. V noci nebývá o podobné překvapení nouze. Když však začnou brát opravdoví úhoři, bývají všechny maléry rázem zapomenuty.

Překvapení dne
Chytit úhoře je přáním snad každého rybáře. Pro splnění takového snu je třeba obětovat mnoho večerních a nočních hodin. Trpělivost a víra je samozřejmostí. Pokud ovšem nesehraje hlavní roli náhoda, která dokáže dlouhodobé studie a pracně získané vědomosti převrátit naruby. Vloni zabral Lence pěkný úhoř na feeder v pravé poledne a ke všemu ještě na vařené kolínko. K neuvěřitelné příhodě došlo v parném létě, při slunečním žáru a v naprosto čisté vodě. Měl jsem jedinečnou příležitost vidět bojujícího hada za denního světla. Čekal jsem s podběrákem, až se ryba vynoří. Myslel jsem, že jde o většího kapra nebo parmu a najednou se vynořil úhoř. Bylo to velké překvapení. Naštěstí se mu nepodařilo zamotat do kamenů, či jiných překážek na dně. Bojoval vskutku divoce. Neuvěřitelně kroutil celým tělem a chvílemi dokonce i couval. Dokázal se velice rychle přemísťovat z jedné strany na druhou. Nádherná podívaná. Měl jsem strach, že se utrhne, ale slabý vlasec díky jemné špičce a opatrnému zdolávání vydržel.

Mýty, fakta a skutečnost
Už jako malý kluk jsem hltal neskutečné legendy o úhořích a představoval si, jak vylézají v noci na hrachová pole a požírají zelené kuličky. Podivný tvar připomínající spíše hada a jedovatá krev, která proudí v jejich těle, budí přirozený respekt. Život úhořů je z velké části zahalený tajemstvím a jejich pouť ze Sargasového moře, do sladkých vod a zpět, je odysseou o mnohých neznámých.
V našich vodách tráví většinu dne ve svých úkrytech. Je tento samotářský způsob života způsobený faktem, že zde žijí pouze samice, zatímco samci se zdržují při ústí řek? Těžko říct, pravdou však je, že za příznivých podmínek vyrážejí za potravou v celých hejnech a pokud doplují k naší nástraze, budeme při troše štěstí tahat jednoho úhoře za druhým. Tak ať vám berou!

Co kde bralo Do dnešního čísla přispěl svými zážitky Jarda Hájek a Jirka Štefan. Koncem října 2009 vyrazili na týdenní výpravu na jihomoravskou Věstonickou nádrž, známou pod přezdívkou „šestka“. S lovem kaprů mají bohaté zkušenosti a proto vsadili na boilies vlastní výroby. Kapři však první dva dny vůbec nebrali. „Napadlo nás zkusit candáty“, vzpomíná Jarda.
„Ten večer byl zrovna úplněk a nebralo vůbec nic. Až druhý den dopoledne jsme konečně prolomili smůlu. V husté mlze, která se nad hladinou držela celé dopoledne, přišel první candát. Měřil 70 cm. Nahazovali jsme co nejdál od břehu na mrtvou rybičku.“ Kluci chytili celkem pět krásných candátů 68 – 84 cm. Pak záběry ustaly. Další den se proto vrátili k lovu kaprů, kterým konečně vytrávilo. Měli štěstí a hned ráno zabral Jardovi kapr 70 cm. Do konce týdne jich chytili osm a největší vážil 13,20 kg. Jarda s Jirkou si parádně zarybařili a mají na co vzpomínat. Podělte se i vy o svoje zážitky. Zdeněk Hofman

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: archiv přispěvatelů a Lenka Štěpničková

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA duben 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Duben je měsíc plný nadějí. Je definitivní konec tuhé zimy a mrazů. Teplota vody stoupá a hladové ryby vyrážejí do mělčin. Kapři už berou naprosto spolehlivě a za soumraku hodují i tajemní úhoři. V polovině měsíce začíná pstruhová sezóna. Zástupy natěšených milovníků tečkovaných krasavců vyrazí k vodě. Na pstruhy a siveny čekají stovky těch nejkrásnějších hmyzích napodobenin.
Vždycky, když čekám u prutů na vysněný záběr, se ve vzpomínkách vracím k minulým lovům a splétám nitky jednotlivých zážitků v silnou šňůru, která vede k poznání života rybích tvorů.

Svět ryb je fascinující
Pochopit ho, bývá někdy složité. Dodnes není například zcela jednoznačně zodpovězena otázka, jak ryby vnímají barvy a jak reagují na různé situace a vlivy počasí. Pro úspěšný lov je třeba proniknout do tajů zákonů přírody. Hodně důležitý je například proces míchání teplé a studené vody s příchodem zimy nebo jara. Zkušený rybář ví, že při ochlazování klesá studená voda ke dnu a teplá stoupá nahoru. Ryby se proto zdržují v horní polovině vodního sloupce. Než uhodí silné mrazy, je možné chytat těsně pod hladinou. V prosinci loňského roku jsme s Lenkou vyrazili na přehradu lovit štiky. Moje nástražní rybičky zůstaly u dna bez povšimnutí. Lenka nastavila ponor splávku na pouhých třicet čísel a nahodila do pětimetrové hloubky. Na rozdíl od mých rybiček poskakovala ta její jako divá a brzy vyprovokovala k útoku krásnou štiku. Až potom jsem si uvědomil, že hladina je plná kroužků od rybího potěru. S příchodem zimy bych jako většina rybářů čekal štiky v nejhlubších místech. Tam ale klesla nejtěžší, tedy studená voda a ryby vystoupaly k hladině. Teprve po úplném zamrznutí se horní vrstva ochladí nejvíc a ryby zajedou ke dnu.

Skočná vrstva
V parných, letních měsících vzniká zase mezi vrchní a spodní vrstvou tzv. skočná vrstva. Při dlouhotrvajícím bezvětří a silném slunečním záření uzavře nejteplejší vrstva na povrchu celou hladinu. V nejchladnější vrstvě u dna, kam sluneční paprsky neproniknou, začne docházet kyslík, bez kterého ryby nemůžou dýchat, natož přijímat potravu. Přemístí se potom do skočné vrstvy. Toto období zná velmi dobře většina rybářů. Sedí nad nahozenými pruty na těžko a ryby vůbec neberou. Ještě před týdnem chytali jednu za druhou a teď ani ťuk. Mnozí hledají chybu v návnadách nebo krmení. Největší pesimisté dokonce prohlašují, že všechny ryby jsou už vychytané. Není to pravda, problém je v kyslíkovém deficitu.

Poznávání přírody je náročná, ale krásná činnost
Rád poslouchám vyprávění a příběhy ostatních kolegů a kamarádů. Někdy i zdánlivé maličkosti mohou ukázat správnou cestu k úspěšnému lovu. Do ankety Pidiryby občas přicházejí fotografie i větších úlovků. Nejsou to sice žádné trofejní kusy, ale oko rybáře určitě potěší. Byla by věčná škoda, kdyby upadly v zapomnění. Od tohoto kladiva bude kromě Pidiryb vycházet i nová anketa - Co kde bralo. Půjde o stručné zprávy ze světa ryb. Každý čtenář může přispět svoji troškou do mlýna a pochlubit se svým kamarádům pěkným úlovkem. Fotografie, název revíru a stručný popis průběhu lovu jsou vítány. Pro ostatní rybáře mohou tyto zprávičky sloužit i jako zdroj inspirace. Dozvědí se, na co berou např. parmy, či kde je šance ulovit candáta nebo bolena. Někteří tajnůstkáři mají sice strach taková místa prozrazovat, ale žádná invaze určitě nehrozí. Velké ryby žijí skoro všude a každá hlubina ukrývá svoje tajemství.

Ohlasy čtenářů
Zajímavý příspěvek mi zaslal koncem roku pan David Rožnovský ze Znojma. Mám rád Kladivo českého Vikinga a Vaše články, protože jsou zábavné, čtivé a pokaždé je zde i námět k zamyšlení. Jelikož je už kalendářně skoro zima, dravci se futrujou co to dá. Já jako vyznavač přívlače, jsem rád za poměrně teplý listopad i prosinec. V tuto dobu se mi téměř nestává, že bych na wobblera něco nevytáhl. Nedávno jsem chytal na menší ÚN (Jevišovka 3) a podařilo se mi zdolat pár štik (do 70 cm) a jednoho candátka na 5 cm wobblera v barvě okouna. Mých "úspěchů" si všiml postarší rybář a po chvíli povídání o technikách lovu jsme se dostali až na téma montáže vhodné pro lov na mrtvou rybičku. Já jsem mu sdělil, že občas používám Drachkovitchův systém, ale pouze tam, kde to znám a kde nehrozí vázka. On na to proč, vždyť je to jedno, když se utrhne, montáž udělaná na koleně stojí pár korun a rybičky jsou zadarmo. Na to jsem mu odpověděl, že mi nejde o pár korun za háčky, ale o ryby. Na to on, že rybky jsou stejně mrtvé. Vysvětlil jsem mu, že nejde o nástražní rybičku, ale o ty, co utrženou nástrahu můžou pozřít (ať candát nebo sumec, to je jedno), že mi nedělá dobře představa toho, jak se tam nějaký chudák „přikurtovanej“ ke kořenu trápí. Postarší pán mi odpověděl, že ho nezajímá co zůstane ve vodě, ale jen to co uloví. Po menší výměně názorů jsem si vyslechl pár nadávek o nevychované generaci, která jen moralizuje. S pozdravem David Rožnovský.
Tento příspěvek se mi zdá velice zajímavý. Musím se přiznat, že jsem o osudu utržených nástražních rybiček nikdy nepřemýšlel. Napište nám svůj názor.

Jaroslav Třešňák
Na rybářskou výpravu dne 8.8.2009 nikdy nezapomenu. Vyrazili jsme s kamarádem Mirkem na naší oblíbenou Berounku, do Všenor. Od rána to ani neťuklo a před polednem jsme měli na kontě každý jen dvě čudly. Byli jsme naštvaní, ale chytali dál. Po poledni přišel na můj prut záběr tak nečekaně, až jsme se oba vyděsili. Po asi pěti minutách souboje, jsem vytáhl nádhernou parmu, která měřila 65 cm. Mirek byl silně rozladěn, ale to ještě nevěděl, co bude následovat. Velkých parem přišlo během dvou hodin sedm a jako bonus pěkný kapřík. To ještě kamarád „rozdejchal“, ale když jsem zakončil rybolov sumcem 75 čísel, tak lítal po břehu jako diabolo a řval, že si příští rok nebude brát povolenku. Nutno podotknout, že celý den zůstal pouze u těch dvou čudel. Všechny ryby jsem chytil na feeder, vlasec 0,18mm s koncovým návazcem 0,14 mm, takže to byla docela zábava, hlavně s tím sumcem. Mirka mi bylo opravdu líto, nakonec se s neúspěchem vyrovnal a chytá dodnes. Zajímavé bylo, že jsme házeli stejně daleko a kousek od sebe.
Luděk Novák
Začátkem července jsem se marně pokoušel ulovit nějakého dravce. Po několika neúspěšných sázavských výpravách přišlo na řadu oblíbené místo v revíru údolní nádrže Slapy-Zrůbek Chytal jsem na plavanou už od brzkého rána a kolem deváté mi přišel na živou rybičku první záběr. Konečně dravec. Po krátkém souboji se mrskala v mém podběráku štika 55 cm. V řízkovnici mi zbyl napůl leklý hrouzek. Nastražil jsem ho opět na plavanou a po chvíli byl splávek znova pod vodou. Tentokrát zabral bolen 65 cm. Byl to jedinečný zážitek. Trpělivost se někdy vyplácí.

Máte nějaké zkušenosti se skočnou vrstvou?
Těším se na vaše další příběhy a fotografie velkých i malých úlovků.

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: archiv přispěvatelů a Lenka Štěpničková

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA březen 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Jaro už netrpělivě klepe na dveře a další rybářská sezóna je tady. U vody bývá ještě trochu smutno, příroda není tak pestrobarevná jako v letních měsících, ryby však začínají být při chuti a to je nejdůležitější. Je třeba dostát závazkům, které jsme si při dlouhých zimních měsících sami stanovili. Do konce roku chodím na ryby pravidelně. Pak voda zamrzne a kromě příležitostného lovu na dírkách nastane nucená pauza. Po několika dnech začínám být nervózní a tesklivé období si zpestřuji plánováním příštích výprav, kterých je nakonec tolik, že bych musel rybařit každý den. Čím víc se blíží jaro, tím víc se dostávám do časového presu.

První slunečný den je tady
Sestavuji udici, ruce se mi třesou trémou, jako bych vše zapomněl. Chtěl jsem jako každý rok, přijít s něčím novým a zkušené ryby překvapit. Novinek v oblasti rybářského náčiní jsou rybářské obchody přeplněné. Sledovat neustále rostoucí trend je ale téměř nemožné. Člověk by musel chodit do obchodů víc než na ryby. Například až letos jsem zjistil, že barevné kuličky se suchým zipem, jsou čihátka před špičku prutu, na lov candátů. Celý život používám pro tyto účely naříznutou kostičku polystyrenu, kterou můžu po setmění doplnit chemickým světýlkem. Tyto vymoženosti nejsou pro samotný lov tolik důležité, rybaření pouze ulehčují.

Mnohem důležitější je věnovat pozornost nástrahám
Pro úspěšný lov je lepší být o krok před ostatními, jenže co zlepšovat a kterou cestou se ubírat. Největší převrat v dějinách rybařiny způsobily určitě kuličky boilies, určené pro lov velkých kaprů. Foukané nástrahy, včetně rohlíkových boilies patří zcela určitě taky mezi úspěšné novinky na trhu. Společně s těmito produkty se vyvíjely i koncové montáže. S nástupem feederových prutů došlo k mnohonásobnému zjemnění celých sestav. Průměr kmenového vlasce se ztenčil z běžně používané tloušťky 0,25 mm na 0,18 a méně. To je správný směr, který se určitě projeví na úlovcích. Za pozornost stojí nástup tzv. srkačky. Nevím jak dlouho se tímto způsobem loví, ale určitě se používala už v devadesátých letech. Původně se na srkačku chytalo jinak. Prázdné háčky byly celé zabalené v kouli šrotu, která se na drátěnou spirálu namačkala. Šrot musel mít dobrou konzistenci, nesměl být moc lepivý, aby se po nahození dobře rozpouštěl. Kapr připlul k nástraze a protože neviděl, ani necítil ukryté háčky, začal po chvíli ochutnávání bezstarostně hodovat. Při konzumování rozmočené nástrahy nasál i ostrý háček. Píchnutí ho vyděsilo a při pokusu rychle zmizet, se ještě víc zasekl. Vynalézaví rybáři začali srkačku zdokonalovat. Nejdřív vystrčili z koule jeden háček, na který napíchli kuličku polystyrenu, aby plaval. Po čase už všichni chytali na srkačku, jako s běžným krmítkem, přivázaným na pevno. Zajímavé je, že málokoho napadlo celou montáž zjemnit. Některé pletené šňůrky jsou zbytečně silné.

Nejvíc předimenzovaná je však velikost háčků
Rohlíkové boilies nastražené na obrovské kotvě, vypadá jako zrnko máku na normálním háčku. Dokud byly velké háčky schované v kouli šrotu, nebyla jejich velikost takový problém. Záleželo jen na cítění rybáře, protože srkačky se používají velmi často při lovu násadových, tedy málo zkušených kaprů a je jisté, že s velkým háčkem bývá taková zkušenost mnohem bolestivější. Pokud používáme srkačku v kombinaci s rohlíkovým boilies, či jinou nástrahou a háček není schovaný v návnadě, bývá velikost háčku pro úspěšný lov velmi důležitá. Čerstvě vysazení kapři budou brát i tak, ale zkušená ryba se nástraze obloukem vyhne. Nejhorší na celé montáži je fakt, že velké háky velmi krutě a někdy natrvalo poškozují rybí čelisti. Bývá smutný pohled na zdeformované tlamičky sotva mírových kapříků. Přitom stačí tak málo a ryby nám budou brát dokonce mnohem víc. Háčků všech velikostí a tvarů, je na trhu nepřeberné množství. Pryč jsou doby, kdy jediné háčky, které za něco stály (Mc Kenzie), patřily k podpultovému zboží. Vhodná velikost háčku by neměla být větší, než nastražená kulička. Zaseklé rybě menší háček dobře drží v tlamičce a po vyjmutí jí zůstane jen zanedbatelná ranka. Je až neuvěřitelné, že vedle vyznavačů jemného chytání na feeder, zůstala klasická položená tolik předimenzovaná. Pochopitelně tak nechytají všichni, ale častý jev to určitě je. Zejména při jarních lovech, kdy je voda ještě hodně čistá, berou ryby velmi opatrně. Záběry bývají jemné a nevýrazné. Mnozí rybáři odcházejí s prázdnou zcela zbytečně. Chytají sice v dobře zarybněném revíru, ale jemné záběry nepoznají. Mezi nejpoužívanější jarní nástrahy patří bílí červi, vakuovaná kukuřice, žížaly a různé druhy foukaných kukuřic a rohlíkové boilies.

Pohled do minulosti
Novinek je na trhu stále dost, ale napadlo mě podívat se opačným směrem, do minulosti. Vždyť nástrahy a vnadidla, která chutnala rybám před mnoha desítkami let, budou fungovat určitě i dnes. Prolistoval jsem několik starých knih a našel tyto údaje. Jaroslav Tejčka v Rybářském sportu (1934) píše, že nejlepšími nástrahami jsou kromě žížal a červů, také brambory, knedlíky, makarony, vařené jáhly s cukrem a konopné semeno. Dále nejrůznější těsta, např. chlebové, perníkové, škubánkové, sýrové s medem. Jako oblíbené vnadidlo uvádí rozmočené staré žemle, chleba, s přidáním vařené rýže, brambor, otrub, černé mouky a melasy. Dr. Milan Pohunek a kolektiv, v knize Sportovní rybářství (1974) uvádí, kromě již výše jmenovaných nástrah, také kroupy, hrách a těstoviny. Vnadí zpravidla tím, na co chytá. Dále doporučuje přidávat strouhanku, vařená nebo syrová semena slunečnice, řepky a konopí, anýzové esence, sladidla a další vonné a chuťové přísady. Ing. Jaromír Říha v 1000+1 rada pro rybáře (1978) ještě doporučuje pšenici, sýry, kukuřici a napařenou housku. Návrat do minulosti neodhalil nic převratného. Většina nástrah se více, či méně používá dodnes. Napařenou housku vytlačily kuličky rohlíkového boilies a recepty na různá vnadidla zase hotové krmné směsi, které se jen rozmíchají s vodou.

Co tedy ještě zdokonalit?
Zbývá poslední důležitý článek, kterým je zvolení správného lovného místa a pozorovací talent. Všechny druhy ryb mají svoje trasy, kterými pravidelně putují za potravou. Kdo tyto cesty zná, má k rybám mnohem blíž. Nemusí tolik vnadit a čekat, až si ryby zakrmeného místa všimnou. Je třeba zkoušet i různé druhy nástrah. Zejména větší ryby bývají vychytralé a brzy poznají, že něco není v pořádku. Při chytání na feeder používám dodnes vařená kolínka. Pro větší účinnost je barvím a obohacuji různými příchutěmi. Kromě klasické skořicové, obaluji kolínka v rybí, krevní nebo žížalové moučce. Někdy použiji i pálivou papriku nebo česnek, což bylo v minulosti nesmyslné a takového rybáře by všichni považovali za blázna. Kolínka jsou v kombinaci se živou nástrahou velkým konkurentem v místech, kde všichni chytají pouze na foukané produkty. Přidávám je i do krmení společně s červy. Pro ryby to je zase něco nového a berou spolehlivě. Příjemnou výhodou této klasické nástrahy je levná cena. Pro úspěšné vnadění jsou kromě hotových směsí, dobré i kombinace kukuřičných a pšeničných šrotů, strouhanka, různý partikl a živá nástraha, doplněná vhodnými esencemi.

Nová rybářská sezóna je konečně tady...
Nahodím a netrpělivě čekám na první záběr. Dlouho se však nic neděje. Přemýšlím, kde může být chyba, vždyť dělám všechno, jak jsem si naplánoval. Lenka, která chytá vedle mě, už táhne třetí rybu. Jak je to možné, že jí berou? Oba máme stejnou nástrahu i krmení. Stejně tak i koncovou montáž. Někdy stačí nahodit jen o několik metrů vedle a výsledky se podstatně liší. Členité dno nebo náhlý zlom, odkloní rybí cestu jiným směrem.
Máte podobné zkušenosti, podělte se s ostatními čtenáři.

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž a foto: Lenka Štěpničková
Foto: autor

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA únor 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Při psaní těchto řádků se mohu jen stěží domnívat, jaké počasí bude v únoru panovat. Podle kalendáře je u moci stále zima, ale postupné oteplování planety její vládu rok
od roku oslabuje. Ještě před třiceti lety měla většina rybářů o svých aktivitách jasno už koncem roku. V listopadu všechny rybníky i řeky zamrzly a ledová krusta chránila rybí obyvatele až do jara a někdy i trochu déle. Jako kluci jsme rybářský cajk vyměnili za brusle, hokejku a nebylo co řešit. Celou zimu poslouchaly ryby, zavrtané hluboko v bahně, ostré zvuky našich korčulí, praskot holí a bojovné pokřiky, které hokejový mač vždy doprovázely.
S příchodem jara mráz konečně polevil a led změkl. S bruslením byl konec a nastal čas „štáfování“. Tímto podivným slovem se nazývala skvělá, i když trochu nebezpečná zábava. Uprostřed obecní nádrže jsme vysekali z ledu vory a na nich jezdili po rybníku. Dlouhými bidly bylo třeba nejdřív natlačit přebytečné kry pod led při okrajích a dobrodružná jízda mohla začít.
My kluci nasáklí rybařinou, jsme pochopitelně zkoumali čistou vodu a snažili se objevit nějaké ryby. Sluneční paprsky nabíraly den po dni na síle, ledy zmizely úplně a začala další rybářská sezóna. Koloběh zálib a zvyků se každým rokem pravidelně opakoval.

Nové tisíciletí už takové jistoty nepřináší
Někdy chumelí už v září a naopak v lednu zase kvetou stromy a květiny. Jednou z mála výhod bláznivého počasí je, že můžeme lovit celoročně. V dnešní době už nadšené rybáře nezastaví ani silný mráz. V rybářské obci se v posledních letech dokonce vytvořila skupina lidí, která se naopak na pořádnou zimu těší. Těchto nadšenců rok od roku přibývá. Jsou to vyznavači lovu na dírkách. Nedovedu si vysvětlit, proč tato zajímavá metoda nezískala popularitu v dobách minulých, kdy u nás panovaly ideální podmínky a bylo možné lovit pod ledem i několik měsíců. Pravdou je, že naše rybářské zákony takový způsob vždy zakazovaly a zakazují dodnes. Je třeba ocenit snahu rybářského svazu, který v loňském roce učinil výjimku a povolil lov na dírkách v Račickém kanálu, což platí i pro letošek.

Velkého zájmu o zimní rybolov si pochopitelně všimli majitelé soukromých vod
A z komerčních důvodů vyšli „dírkařům“ vstříc. Nehodlám se šťourat v legálnosti takového počínání, to je sousto pro odborníky. Každý, kdo chce takový lov zkusit, musí sám zvážit veškerá rizika, která ho na tenkém ledě mohou potkat. Pokud ale začne opravdu mrznout a nechceme sedět doma, nakonec stejně neodoláme a vyrazíme. Jenže co si s sebou na dírky vzít a jak vlastně budeme chytat?
Mám nápad, zeptáme se kamaráda a rybářského kolegy, který se tímto způsobem lovu zabývá již několik let. Jmenuje se Milan Mathejzík.

Mildo, kdy můžeme vyrazit lovit na dírky?
Po ledu můžeme bezpečně chodit, když jeho tloušťka dosáhne minimálně 10 cm. Teplota musí být pod bodem mrazu, čím víc mrzne, tím je led tvrdší a pevnější. Pokud se teplota dostane nad nulu, je led měkký a pokud je slabší, stává se nebezpečným. Velkou pozornost musíme věnovat i místům, kde ze dna vyvěrají bubliny nebo teplejší proudy a nesmíme podcenit ani přítoky potoků a podobně. Je dobré vyzkoušet pevnost ledu u břehu a potom se opatrně pustit na hloubku.

Jaké náčiní budeme potřebovat?
Dírky můžeme vysekávat sekerou na dlouhé rukojeti nebo motorovou pilou bez oleje, ale není to ono. Nejlepší jsou speciální vrtáky na led, které se dají běžně koupit. Švédská a finská ocel je zárukou kvality a břit vydrží dlouho ostrý. Vrtání s tupým vrtákem je hrozná dřina. Velikost dírky volíme podle předpokládaného úlovku, nejčastěji však 15-22 cm. K lovu používáme krátké, jemné proutky, s malým, smekacím navijákem nebo multiplikátorem. Někteří specialisté používají tzv. pimple, což je krátký, plastový proutek s kolečkem na vlasec a na konci špičky je tenký drátek s kroužkem, který signalizuje i nepatrné záběry. Vlasec 0,15-0,20mm je nejvhodnější s příměsí fluorokarbonu, který v chladné vodě dobře pracuje. Jeho tloušťka se může zdát předimenzovaná, ale při zdolávání ryby se nevyhneme dření vlasce o okraj ledu. Pletené šňůry se neosvědčily, sají vodu, zamrzají a na cívce tvoří krustu. Veškeré nádobíčko k lovu na dírkách zakoupíme v rybářských obchodech. Hodně privátních revírů pruty, udice i vrtáky běžně půjčuje.

Které ryby budeme chytat a na co nám zaberou?
Nejčastěji lovenou rybou jsou „granuláci“, pstruh duhový a siven americký. K tomuto účelu se do revíru vysazují i během zámrzu. Berou u dna, ve sloupci i těsně pod ledem. Chladná voda jim vůbec nevadí a při zdolávání hodně bojují. Častými výpady se snaží uniknout do všech stran, až těsně pod led. Běžná velikost pstruhů je mezi 30-40 cm, ale občas zaberou i kusy kolem 60 cm. Takový velikán už má obrovský hák na spodní čelisti. Divoce bojuje a zdolávání s jemným náčiním patří k nádherným a nevšedním zážitkům. Pstruh i siven jsou zvědavé ryby a do lovného místa je nalákáme pravidelným přikrmováním. Vhodné jsou pstruhové granule, strouhanka s vodou, psí granule, rozdrolený bílek z vařených vajec a rozmočené krmné směsi. Při lovu na splávek nebo položenou je paleta nástrah hodně bohatá. Od rohlíku, taveného sýra, hnojáků, bílých červů, až po speciální pstruhová barevná těsta. Na dírkách můžeme úspěšně lovit i okouny. Od malých, až po opravdové obry. Nejlepší nástrahou je marmiška s hmojáčkem a pokud je to dovolené, i malou mrtvou rybkou. Jejich charakterické, škubavé záběry jsou dobře rozeznatelné od ostatních ryb. Okouni bývají v zimě pod ledem nádherně zbarvení. Na úlovek takového krasavce se nezapomíná. Síh severní – maréna patří v zimních měsících k velice aktivním rybám. Drží se u dna a bere na stejné nástrahy jako pstruzi. Nejlépe se na ně osvědčil malinký twistřík nebo moucha na pravidelně prokrmované dírce. Uloví se i kusy kolem 50 cm. Maréna má výtečné a kvalitní maso. Bohužel jsou hodně náchylné na přepravování a vysazování, takže se s nimi můžeme setkat jen na vybraných revírech.

Chytáš na dírkách i velké ryby? Jeseter patří mezi největší dírkové ryby. V zimě je aktivní a bere dobře. Vyhledává rozkrmená místa u dna. Vhodnou nástrahou jsou žížaly, bílí červi a různá těsta. Mojí specialitou je rozkrmení několika dírek najednou, rozpuštěnými, kvalitními psími granulemi. Zajímavé je vylovení jesetera z dírky protože má tlamu zespodu uprostřed hlavy a většinou se „zašprcne“ pod dírkou nosem a ocasem na strany a musíme ponořit ruku až po loket do vody, abychom ho správně naštelovali. Několikrát se mi podařilo ulovit i kapra, lína, karase a podobné druhy, které nebývají v zimě moc při chuti. O různá překvapení nebývá nouze. Lov na dírkách je zajímavé zpestření a má svoje kouzlo. Tak ať vám koušou.

Mildo, děkuji za vyprávění a dobré rady. Těším se na ohlasy ostatních rybářů, kteří zimním lovům také propadli. Howgh!

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: Milan Mathejzík

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA leden 2010

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Začátek roku je vhodným obdobím k bilancování uplynulé sezóny a plánování příštích lovů. Ve vzpomínkách se vracím k několika nádherným zážitkům při zdolávání velkých ryb. Jsou to vzácné okamžiky, které se navždy zapsaly do moji mysli. Rybařina však není jen o trofejních úlovcích a jsou dny, kdy člověka potěší i malá rybička. Každý zná období, kdy to ani neťukne a co je ještě horší, když z nějakých důvodů na ryby nemůže a musí zůstat doma nebo v práci. Nezbývá nic jiného, než o rybách pouze snít. Poslední možností, jak zůstat v kontaktu s rybami, jsou knížky, časopisy a internet.

Rybářský svět na síti
Ve virtuálním světě jsem již mnohokrát narazil na ožehavá témata, jako pouštění ryb, či zatracování některých rybolovných technik. Pravdou je, že internet využívají většinou mladší zástupci Petrova cechu, což potvrzují mnohé názory. Je sice slibné, že skoro všechny myšlenky jsou pokrokové a šlechetné. Někdy mi ale vadí přílišná horlivost a unáhlenost při odsuzování všech, kdo takové názory nesdílí. Neuvědomují si, že jejich zatím poměrně krátká rybářská pěšinka navazuje na desítky let vyšlapanou stezku.

Doba pádí dál a dál
Při rozhovorech u vody jsem zjistil, že naprostá většina mladých vyznavačů přívlače nemá tušení, jaké zákony u nás před lety panovaly. S úsměvem ve tváři jim vyprávím o dobách, kdy v našich vodách byla přívlač v letních měsícíc zakázaná, protože by rybářům lovícím na přirozené nástrahy, ryby plašili. Je to pravda, vláčení na mimopstruhových revírech bylo povolené až od 1. září. Na trhu bylo k dostání stejně jenom několik druhů třpytek, které už dravci měli dávno okoukané. Všechny rybářské články o úlovcích velkých štik a candátů končily větou – a preparovaná hlava zdobí stěnu v mém obývacím pokoji. Fotografování úlovků nebylo dostupné pro každého rybáře, materiál byl drahý a kvalita nevalná. Snímky se pořizovaly pouze u trofejních ryb. Slavnostní hostina a rybí kosti na talíři byla poslední tečkou lovu.

Z dnešního pohledu bylo ještě morbidnější vyhlašování nejlepších rybářů na členské schůzi
Za obdivu ostatních členů zazněla jména lovců a celková hmotnost vytěžených ryb, která se pohybovala v několika metrácích. Všechny ryby byly pochopitelně zkonzumovány, protože metodu Chyť a pusť, nikdo neznal. Všichni přemýšleli o jediném, jak podobných výsledků dosáhnout taky. Pokud někdo vracel velké ryby vodě, rozhodně se tímto šlechetným počínáním nechlubil. Široká veřejnost by ho označila za podivína a blázna. Velký rozruch naopak způsobila úprava míry kapra. Rybářská obec se rozdělila na dva tábory. Nadšení příznivci navrhovali zvýšení na čtyřicet centimetrů. Odpůrci nekompromisně hájili původní míru, protože ryb už je v revírech málo a takhle si neodnesou ani šupinu. Nedovedu si představit, že by si někdo troufl koncem sedmdesátých let navrhnout horní míru kapra 70 cm. To už by klidně u Labe mohli přistát ufoni.

Žádný létající talíř se neobjevil, ale nastoupil nový fenomén
Došlo ke sloučení rybářských revírů. Ani tato zásadní změna neunikla obrovské kritice. Pro nás řadové rybáře to byl velký krok vpřed. S možností zakoupení celosvazové povolenky, se nám podstatně zvětšily naše loviště. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, patřila mezi nejlepší vody ÚN Rozkoš. Velcí kapři a líni plnili celoživotní sny mnohým rybářům. Nikdy potom jsem už neviděl tak obrovské a vypasené zlatozelené líny. Úspěšní rybáři se začali od ostatních odlišovat zvedáním pomyslné míry ryb. Mezi pohodáři, se jako v každé době našlo i hodně horlivců, kteří začali ostatní rybáře odsuzovat. „Takového malého kapra si chcete nechat? Vždyť nemá ani padesát centimetrů. To MY bereme kapry až od sedmdesáti, ale jestli tady budou rybáři, jako vy, tak žádný kapr nestihne dorůst.“ Tvrdá slova často vystřídaly nadávky a konflikt byl na spadnutí. Pouštění velkých ryb nepřicházelo v úvahu a kapři začali během několika let z Rozkoše mizet. Pravdou je, že klesala i úživnost nádrže. Začaly prudce stoupat stavy cejnů a bílých ryb. Velké štiky nahradili malí candáti.

Podobná situace se začátkem devadesátých let opakovala na Novomlýnské nádrži
Opět silný tlak horlivců, kteří od vody odnášeli jen ty největší kusy a ostře kritizovali ostatní rybáře, kteří by se spokojili s menším kapříkem. Mezi tyto dva tábory však vstoupil třetí, nový směr – vyznavači metody Chyť a pusť. Většinou mladí rybáři, se objevili nečekaně a začali pouštět úplně všechny kapry. Chytání převratnou metodou na boilies začalo slavit obrovské úspěchy. Nastupující kapitalizmus se však začal projevovat i v rybařině. Začaly vznikat soukromé revíry a s nimi i poptávka po kapitálních kaprech. Úlovky menších ryb našly velmi často uplatnění v gastronomii.

Kapitalizmus vzkvétal a ryb ubývalo
Carp teamy se pustily do obyčejných rybářů, kteří zase na oplátku kritizovali chytání na boilies, protože taková metoda už nemá s normálním rybolovem nic společného. Vypadalo to na dlouho trvající konflikt, ale čas nakonec většinu ran zahojil. Dnes už na vlasovou metodu chytají všichni a voňavé kuličky boilies dokáží sežrat i malí cejni. Jen málokomu vadí posunutá dolní míra kapra na 38-42 cm.

Pouštění ulovených ryb už není jenom výsadou několika jedinců
Moderní technika a dobrý zarybňovací plán zajišťují hojnost úlovků a čas od času pustí rybu každý. Díky horní míře K70 dorůstá v našich revírech nová populace trofejních šupináčů a svazové revíry budou brzy konkurovat soukromým revírům. Kdo chce lovit kapitální ryby už dnes, má poměrně velkou nabídku míst, kam za splněním snu vyrazit. Milovníci přívlače nemusejí čekat do prvního září, ale mohou bičovat vodu od poloviny června. Ostatní kolegové, lovící na rybičku, se na ně nezlobí a v klidu čekají na svoji zubatou. Je jisté, že ideální situace nenastane nikdy a horlivců bude vždycky jako potěru.

Pokud by se ale realizovalo například přání, zakázat chytání na živé rybičky, ozvou se po čase další hlasy, které budou chtít zakázat i lov na umělé nástrahy a budou propagovat třeba pouhé fotografování ryb. Taková štika nebo pstruh ve výskoku, by byla opravdová trofej a ryby nebudou trpět. Myslíte, že je to nemožné? Taky doufám, ale pro jistotu si velmi pečlivě naplánuji letošní sezónu.
Co říci závěrem. Minulost i současnost má své horlivce. Většina rybářů je však normálních a váží si přírody a jejich darů. Nestydí se za to, že si nějakou rybu od vody občas odnesou. Indiáni taky zabíjeli zvířata. Lovili však jen pro vlastní potřebu a starý bizon byl posvátný. Pravdou je, že rudí bojovníci měli většinou jenom luky a šípy, kdežto my používáme nejmodernější rybářské zbraně. Když si vzpomenu, jak jsem před dvaceti lety zdolával 115 centimetrů dlouhého sumce, s teleskopem Sona a třicítkou vlascem, musím se jen smát. Navijáček neznámé značky se málem zavařil. Dnes při záběru podobné ryby dotáhnu brzdu naplno a opřu se do pevného prutu vší silou. Pletená šňůra nedá rybě šanci. Sumík připaží a jede jak na tobogánu.
Tak ať vám koušou!

Máte podobné zkušenosti, či fotografie z dob minulých. Podělte se s našimi čtenáři. Vaše materiály a názory rádi zveřejníme.
Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: autor

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA prosinec 2009

Zpět

Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Konec roku je tady. Mnozí rybáři již zazimovali svoje rybářské nádobíčko a čekají na příznivější počasí. Hrstka statečných však rybaří dál. Snaží se využít každé příležitosti, než silné mrazy sevřou ledovými okovy celou vodní prérii. Většina ryb upadne do zimního spánku. Přestanou brát hlavně kaprovité ryby. Candáti, okouni a štiky zůstávají i nadále při chuti.

Zimní období patří pomalé přívlači. Studená voda zpomalí metabolizmus a celkové chování ryb. Na příliš rychle vedenou nástrahu nestihnou včas zaútočit. Velmi účinné je popotahování nástrahy po dně. Nejraději lovím na mrtvé oukleje nebo hrouzky. Z umělých nástrah jsou vhodné gumové nástrahy, protože musíme počítat s velkým počtem vázek a ztrát. Drahé wobblery proto z ekonomických důvodů nedoporučuji. Znalost lokality ve které chytáme, je pro úspěšný rybolov nezbytná. Dravé ryby se stahují za rybkami do nejhlubších partií revíru. Pokud víme, kde se nacházejí na dně boule a jámy, máme velkou šanci na úlovek. Dostatek nástražních rybiček si zajistím v teplejších měsících, kdy ještě spolehlivě berou. Olůvko umísťuji těsně k rybce, kterou napichuji háčkem za hlavičku a do zadní části ještě malým trojháčkem. Někdy nacpu pomocí pinzety do těla rybky několik kousků polystyrénu, aby se za olůvkem lehce vznášela. Věřím, že zmenším pravděpodobnost vázky. Po nahození nechám nástrahu klesnout ke dnu, potom pomalu navíjím a škubavými pohyby prutu se snažím upoutat pozornost dravců. Chce to hodně trpělivosti a víry v úspěch.

Ještě lepší jsou živé rybičky
I v tomto případě volím menší velikost, hrouzky nebo drobné karásky. Montáž na plavanou sestavuji co nejjemnější. Pokud se rozhodnu lovit bez ocelového nebo volframového lanka, používám pouze jednoháček. Při záběru štiky, je riziko ztráty hodně velké. Na stojatých vodách nastavím hloubku těsně nad dnem. Při chytání v proudu vyvážím udici pravidelně rozmístěnými bročky. Hloubku nastavím tak, že poslední broček, umístěný asi třicet centimetrů nad háčkem, poskakuje po dně. Zpomaluje plující montáž a umožňuje kontrolu správně umístěné nástrahy. Pokud se dostane na větší hloubku, potopí poslední broček splávek ještě o něco víc.

Nejhlubší úseky jsou nejvhodnější
Při lovu na živou rybičku, vyhledávám stejně jako při vláčení, nejhlubší úseky. Nezapomínám ani na mostní pilíře a různé překážky v proudu, které milují hlavně candáti. Nejvhodnější doba lovu jde jen těžko určit. Někdy berou ryby během jasného dne za sluníčka. Hodně záběrů od štik mám ale za soumraku a někdy dokonce i za tmy. Důležitější je najít správné místo. V zimě potěší každý úlovek, ale šance je i na velkou rybu. Kapitální štika nebo candát nebývá v prosinci žádnou výjimkou. Je proto potřeba využít každé chvilky a vyrazit k vodě, než začne hodně mrznout. Ledový krunýř ukončí naše šance a dravé ryby se stanou na celý půlrok nedostupné.

Jistá šance tu ale je
V posledních letech přichází do módy rybolov na dírkách. Tento způsob lovu není zatím v našich svazových vodách povolený a jeho vyznavači této musí vzít za vděk soukromými revíry. Do těchto vod se ryby vysazují cíleně, s komerčními úmysly. Mezi nejčastěji ulovené ryby proto patří pstruh duhový a siven americký. V severských zemích, jako třeba v Fisku nebo Švédsku, má lov pod ledem díky vhodnějším klimatickým podmínkám, mnohem větší tradici. Z malinkých dírek tahají místní rybáři obrovské okouny, štiky a candáty. Musíme doufat, že globální oteplování nás v budoucnu nepřipraví o tuto napínavou zábavu a nebudeme muset sedět doma u kamen a čekat na lepší časy.

Během sezóny není většinou čas odstraňovat různé problémy a nedostatky. Velkou pozornost věnuji doplňování chybějících rybářských potřeb. Při vybírání jednotlivých pomůcek je třeba být velice důsledný a ostražitý. V nabízeném sortimentu narazíme i na méně kvalitní výrobky. Ze zásadních důvodů nechci jmenovat názvy firem, ale prozradím některé výrobky, které u mě během letošní sezóny zcela pohořely. Problém s lanky na dravce je dlouhodobý. O nedostačujících kevralových šňůrách určených pro lov štik, jsem psal už několikrát. Velká štika kevral během zdolávání překouše.

Mezi největší zmetky patří vázaná volframová montáž s dvojháčkem na candáta
Při navazování praská v očku u obratlíku při pouhém dotáhnutí. S tímto lankem není možné zdolat ani podměrečného candáta. Chtěl bych vidět, jak výrobce testuje výrobky a jestli mají uvedená čísla o pevnosti nějaký význam. Kovová lanka potažená zelenou bužírkou pevná jsou. Jejich slabina je v životnosti. Po prvním větším náporu bývají nepoužitelná. Z rovného lanka je rázem zakroucená spirála a délka se zkrátí na polovinu. Ve Švédsku jsem díky tomu přišel o velkou štiku. Půlmetrové, zkroucené lanko zmizelo při záběru ve štičí tlamě celé a po zaseknutí se vlasec předřel o ostré zuby. Další problémy bývají s trojháčky. O pevnosti některých druhů se dá hodně pochybovat a jeden druh se mi bez problému podařilo narovnat v ruce. Při lovu na feeder mi utekl pěkný kapr. Po vytažení udice jsem zjistil, že háček praskl. Při pokusu se zbylými háčky vyšlo najevo, že stačí vyvinout minimální sílu a je zle. Buď se narovná nebo praskne. S takovým háčkem můžeme chytat leda oukleje.

Vznikají i při výběru vhodných vlasců
Některé se kroutí, jejich pevnost nevydrží moc dlouho a začnou praskat. Ani v tomto případě neplatí, že čím dražší, tím lepší. Chce to hledat a zkoušet. Dobrých věcí je většina, jen mít trochu štěstí. Nebo se mýlím? Napište svoje názory se zkušenostmi o kvalitě rybářského nádobíčka. Do nového roku vám přeji nejen hodně úlovků, ale i pevné vlasce, háčky a hlavně nervy, při čekání na vysněnou trofejní rybu.

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž a foto: Lenka Štěpničková

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA listopad 2009

Zpět

Milí čtenáři!
Podzim je nekompromisně tady. Listí opadává a dny se krátí. Začátek listopadu je jednou z posledních šancí na ulovení kapra. Pravdou je, že dnešní dokonalé nástrahy, jakými jsou třeba speciální kuličky boilies, umožňují při správném postupu, lovit velké kapry celoročně. Jejich aktivita však klesá. Není nutné zakrmovat v takovém množství, jako v letních měsících. Listopadové počasí bývá pošmourné a skoro každé ráno provázejí husté mlhy. Je třeba být velice opatrný nejen při řízení auta, ale i při samotném lovu. Vždyť velmi často nahazujeme zcela do neznáma. Zoufalé zasténání kdesi v mlhavé dálce nám oznámí, že na vodu vyjeli i lodičkáři. Tato morbidní představa je hodně nadnesená, ale o zážitky plné překvapení nebývá nouze.

Když se blbě nahodí...
Znám několik rybářů, které překvapil první ledový krunýř a v mlze nebo ještě za tmy, nahodili nevědomky svoje nástrahy na led. Do rozednění pak seděli nebo postávali u prutů a čekali na vysněný záběr. Podobná historka a dokonce se záběrem se stala i mně. Jednoho podzimního rána jsem vyrazil na rybník plný velkých kaprů. Slibný revír mi poradil kamarád a celé místo mi dokonale popsal. Je poměrně rozlehlý a ukrytý v lese. Chytat sem chodí jenom několik domorodců. Kaprů je tu hodně a v létě zabralo i několik velkých kapřích profesorů. Na zimu se ale ryby stahují na hloubku a tam už místní lovci nedohodí. Právě této slabiny hodlám využít.

Právě tého slabiny hodlám využít
Konečně přijíždím na hráz bájného rybníka. Budu chytat hned u stavidla, protože je to strategicky nejlepší místo pro daleký hod. Přijíždím však ještě za šera a ke všemu se v lese drží hustá mlha. Všude ticho a nikde ani živáčka. Pomalu připravuji speciální kaprařské náčiníčko věhlasných značek. Na třicítku vlasec s nejvyšší pevností, jaká na trhu existuje, navazuji šokovou pletenku a stogramové olovo. Pod háček nastražuji voňavou kuličku pro chladné vody. Zatím se skoro rozednělo, ale mlhavá clona leží nad vodou stále. Je vidět asi na dvacet metrů. Hladina je klidná, vítr nefouká a protože letos ještě nemrzlo, nemusím mít strach z ledu. Nakročím k co nejdelšímu hodu. Z vyprávění vím, že největší hloubka je uprostřed rybníka, což znemožňuje jeho výlov a zvyšuje tak atraktivitu revíru. Následuje mohutný švih a olovo mizí kdesi v mlhavých mracích. Bedlivě naslouchám a snažím se zachytit všechny zvuky po celé dráze letu. Vlasec rychle mizí z cívky a šustí mezi očkama. Po několika sekundách cítím, že balistická křivka dosáhla svého vrcholu a olovo s nástrahou začíná klesat. Nastražím ještě víc svůj sluch, který zachytí zvuk charakteristický pro rozražení vodní hladiny. Oddechnu si, protože jsem si stoprocentně jistý, že lahodné boilie dopadlo do vodní říše a ne třeba až na druhý břeh. Rybník je však velký a přehození je nemožné. V klidu nahodím i druhý „kaprák“ a pohodlně se uvelebím do křesílka. Záběr přichází nečekaně brzy, asi po dvaceti minutách. Čihátko vyletí až k prutu a brzda se několikrát protočí. Popadnu prut oběma rukama a razantně zasekávám. Je tam ryba! Drží se u dna, ale drbavé škubance klepou celým prutem. Nemůžu ji vůbec dostat z místa, když malinko přitáhnu, zabere ona taky. Chvíli má dokonce navrch a musím povolovat. Dochází mi trpělivost a volím drsnější způsob zdolávání. Silná imitace mi dovoluje dát pocítit soupeři, kdo je tady pánem. Utahuji brzdu a zahajuji útok. Kamarád mi vyprávěl, že uprostřed rybníka jsou propadlé štoly, ze kterých vznikly několik metrů hluboké jámy. Právě v nich se ukrývají velcí kapři a sumci.

Nevím jestli táhnu kapra nebo sumce
Je mi však jasné, že hloub do jámy ho už nesmím pustit. Vlasec je napnutý jako struna, ale tah nepolevuje, až najednou pocítím tupé lupnutí. Je pryč, pomyslím si a pomalu navíjím. Něco ale přece jen táhnu a dokonce cítím i pohyb ryby. Sumec, ani velký kapr to není. Z vody se vynořuje pletená šňůra, olovo a nakonec i mrskající ryba. Je to pěkný cejn. Nějak divně se mrská a vypadá jako podseknutý. To ale není důvod tak velkého odporu. Při podebírání už začínám tušit, jaké drama se ve skutečnosti odehrálo. Cejn je chycený na srkačku a ta je i s kusem vlasce namotaná na moji montáž. Přetahoval jsem se tedy s dalším rybářem. Kde se však vzal uprostřed rybníka?

Za hodinu mi bylo jasné úplně všechno
Mlha se zvedla a rybník se konečně ukázal v celé kráse. Nešlo ho přehodit a ani tu nikdo nechytal z pramice. Na pravém břehu byla veliká zátoka a její zadní špička vybíhala hodně daleko do vody. Právě na tomto úzkém cípu se usadil můj rybář. Naše vlasce se pod vodou protnuly a na jeho háček zabral cejn. S pětadvacítkou neměl šanci, ale i tak mu štěstí přálo. Kdybych nahodil víc doprava, mohlo být po legraci. Přemýšlel jsem, jestli pán taky pochopil, co se stalo. V poledne, když odcházel, šel kolem mě. „Tak co, zabralo vám něco?“ zeptal se místo pozdravu. „Ne, vůbec nic“, odpovídám. Domorodec ke mně přistoupil ještě blíž, jako by jeho slova neměl nikdo slyšet a tichým hlasem pravil: „Tenhle rybník nebyl třicet let vypuštěnej a uprostřed ve štolách žijou obrovský kusy. Sumci a kapři. Dneska jsem měl jednoho na prutu, ale urval mi to. Ten souboj bych vám přál zažít.“

Ohlasy čtenářů

Dnešní kladivo je o dodržování bezpečnostních pravidel při rybolovu. Naprostá většina dramatických situací končí naštěstí stejně humorně jako ta moje, ale to není důvod k lehkomyslnosti. Je třeba mít stále na vědomí, že rybářský prut je zbraň, která může ublížit vám i lidem okolo. Nejvíce úrazů je při nahazování. Třpytky v uších nebo dokonce hlavě, můžou vážně zranit. Vylovování štik holou rukou je praktika pro opravdu zkušené rybáře. Mezi ně patří i Pavel Brich,

který má na svém kontě mnoho velkých a nádherných ryb. K přírodě vzhlíží s úctou a svůj odbiv dokládá i činy. Než začne chytat, uklidí nejen místo lovu, ale velmi často i celé okolí. Možná právě proto nad ním drží Svatý Petr ochrannou ruku. Už pět let rybaří na Labi v Čelákovicích pod jezem. Od jara do zimy přespává v útulném a pohodlném karavanu. Tedy pokud nepřijde vichřice, jako v červnu 2008. To už taková pohoda nebyla. Topolová alej z padesátých let nevydržela silný západní vítr a jeden starý topol navštívil Pavlův domov na kolečkách. Celá katastrofa dopadla kromě finančních ztrát naštěstí dobře a nikomu se nic nestalo. Strom rozmáčkl karavan jako kelímek od jogurtu a dopadl na volnou židli, kde měla ten večer sedět jeho kamarádka, která musela jít nečekaně do práce. Pavel chytá ryby vesele dál, ale z topolové aleje se pro jistotu přestěhoval. Teď už ví, že nejde poručit větru ani dešti.

Máte taky nějaké napínavé historky? Podělte se o ně s našimi čtenáři.
Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: Pavel Brich

KLADIVO ČESKÉHO VIKINGA říjen 2009

Zpět

Milí čtenáři!
Další měsíc utekl jako voda v divoké řece a rybářská sezóna se přehoupla do posledního kvartálu. V říjnu je velká šance na opravdu trofejní úlovek. Neseďme proto doma a hurá k vodě. Blížící se zima nutí všechny ryby nastřádat tukové zásoby. Konečně snad začne chutnat i kaprům.
V srpnu jsme za šupináči vyrazili na Labe. Místní rybáři nás odrazovali. Letos prý kapři vůbec nejdou a měli pravdu. Během dvou několikadenních výprav jsme vyzkoušeli úplně všechno. Měkké i tvrdé nástrahy. Nutno podotknout, že jinak jsme si skvěle zarybařili.

I úhoř má rád kolínko
Lenka Štěpničková, která chytá hlavně na feeder, přelstila na červy, vakuovanou kukuřici a kolínka desítky velkých cejnů, podouství a karasů. Podařila se jí i „raritka“, když v pravé poledne chytila úhoře na kolínko. Poprvé v životě jsem za jasného dne sledoval bojujícího hada. Kroutil se, kličkoval a velmi hbitě několikrát vycouval z podběráku. Břišní tance obou účastníků souboje se navždy zapsaly do mojí paměti. Kapr však na měkké nástrahy nezabral ani jeden. Další dva pruty jsme nalíčili na tvrdé nástrahy. Vařenou kukuřici a boilies různých příchutí i velikostí. Domorodci nám poradili, že chytají hlavně na malé kuličky 10-14 mm. První záběr přišel nečekaně po několika minutách na boillie s příchutí makrely. Celkem slušná jízda vyvolala iluzi, že jsme kaprům konečně kápli do noty. Na háčku opravdu uvázla ryba a po chvilce přetahování se objevil u břehu krásný tloušť 40 cm.

Když to nejde, tak to nejde
Zabralo jich ještě několik, ale vytoužený kapr nepřišel. Zvětšil jsem kuličky na 20 mm a vyzkoušel i další vůně, včetně ovocných. Ty chutnaly pro změnu cejnům okolo třiceti čísel. Jejich záběry nešly skoro postřehnout. Hlásič ani nepípnul. Špička prutu se jen občas malinko zachvěla a boilie bylo po chvilce pryč. Mazaní cejni si poradili i s těmi nejtvrdšími kuličkami. Musel jsem číhat u prutu, jako při lovu na feeder a včas zaseknout. Věřím, že během října kaprům konečně vytráví a začnou žrát i na Labi. Jisté je, že tuto chytrou rybu musíme nějak přelstít. Chytat třeba jen na srkačku a rohlíkové boilies je chyba. Zkušený kapr brzy prokoukne, že barevné kuličky panáčkující nad hromadou šrotu jsou nebezpečné.

Pokud nám s kapry dojde trpělivost, vyrazíme na dravce
Na podzim bývají štiky při chuti a nepohrdnou žádným soustem. Je dobré znát místa, kam vyrážejí na lov. Všeobecně zažitý názor je, že v zimě se štiky stahují do hloubky. Této teorii věřím i já. O to víc mě překvapilo, když jsme v únoru vyrazili za štikami do Německa na ostrov Rujana, kde v brakických zátokách žijí velmi početná hejna štik. Předpokládal jsem, že v takové zimě budeme lovit v největších hloubkách. Opak byl pravdou. Pod vedením zkušených průvodců jsme prochytávali výhradně mělké úseky a štiky zde braly i v mrazu. Tento fakt určitě stojí za zamyšlení. Možná hledáme štiky na hloubkách a ony zatím číhají na kořist v mělčinách u rákosí.

Další kapitolou jsou sumci
Abych se přiznal, nemám vůbec žádné zkušenosti s podzimním lovem. Při lovu štik na plavanou mi nikdy nezabral. Pravdou je, že berou. Vloni ho chytili na Sázavě ještě koncem listopadu. Letos se jich nachytalo hodně, tak snad budou brát i v říjnu. Sumec je noční dravec, velmi často však zabere už za soumraku nebo brzy ráno. Nemá rád sluníčko, proto ho během dne hledejte hlavně ve stínu nebo v úkrytu.

Zdeněk Hofman
Koláž: Lenka Štěpničková
Foto: Archiv D.Havlíčka

Slovo sumcologa

Do dnešního kladiva jsem pozval rybáře, který ví o lovu vousáčů opravdu hodně. Je to sumcolog David Havlíček.

Jak a kde jsi prožil letošní zahájení lovu dravců?
Zahájení jsem si letos nadělil dvojitou porci. Po letech jsem si opět pořídil pstruhovou povolenku, abych si jednak mohl užívat přívlače o dva měsíce dříve a mohl i trénovat na závody v první lize v přívlači, kterou již čtvrtým rokem „okupujeme“. Pstruží zahájení se vydařilo báječně – ke sklonku dne jsem měl na kontě asi 70 pstruhů a sivenů. Abych pravdu řekl, bylo to jedno z nejkrásnějších zahájení, které jsem kdy zažil. Brodit se průzračnou bystřinou a lovit a následně pouštět nádherně zbarvené ryby je požitek. Navíc mi tento trénink zřejmě pomohl, neboť jsme první kolo závodů vyhráli:-) Na MP zahájení jsem se vydal s chutí prozkoumat vody mé oblíbené Lužnice a odměnou mi byli menší sumci a boleni na vláčecím prutu. Co více si přát.

V posledních letech jsou svazové revíry plné malých sumců. Je to díky umělému vysazování nebo mají v našich vodách tak dobré podmínky pro rozmnožování?
Nejsem si jist, zda jsou svazové revíry obecně plné malých sumců. Podle mě se jedná o lokální záležitost a zde by bylo potřeba sledovat historii vysazování, abychom se dobrali pravdy. V současné době mi připadá, že je populární tvrdit, že je sumec přemnožen. Když se ptám, proč si to dotyční myslí, slýchávám, že je prostě více ulovených sumců. Jenže málokdo si uvědomuje, že sice úlovky sumce se od roku 2004 oproti rokům předchozím zdvojnásobily, ale množství sumcařů je odhadem pěti až desetinásobné. A připočteme-li vyšší informovanost (ke které jsem mnoha články a DVD přispěl i já sám) a téměř dokonalé vybavení, mám spíše obavy, abychom za pár let měli vůbec co chytat. Samozřejmě je jasné, že existují výjimky, ale z globálního pohledu na celou ČR si myslím, že se nemýlím.

Hrozí malým sumcům nějaké nebezpečí, třeba od štik nebo velkých sumců?
Abych pravdu řekl, nikdy jsem to sám nestudoval a ani odborné pojednání na toto téma nečetl, takže mohu jen odhadovat - malým sumcům okolo 10-30 cm určitě nebezpečí hrozí, jednak od Tebou jmenovaných štik a nebo třeba i od kormoránů. Nicméně štik zase není tolik a ve vodě jim plave mnoho dostupnější kořisti a kormoráni se také myslím přímo na sumce nezaměřují. Podle mě největší nebezpečí sumcům hrozí krátce po vykulení, kdy je hltají stejně jako jiný potěr, všechny druhy dravých, ale i nedravých ryb a následující měsíce, kdy mají mezi 5- 10 cm je s chutí budou baštit i candáti, okouni atd. Ale na to je příroda u ryb chytře připravena tím, že se potěru vykulí tisíce kusů, aby z nich desítky přežily a dál plavaly v našich vodách.

Je pravda, že sumci cítí kov a díky tomu někdy nezaberou?
Jestli je to pravda stoprocentně nikdy nelze říct, ale jeden rok jsme to testovali při lovu s vábničkou a na jednom prutu jsme háčky izolovali elektrikářskou páskou a na druhém nechali celé háčky obnažené. Podle množství záběrů se zdálo, že na izolovanou montáž bylo záběrů více. Někdy však přítomnost kovu může sumce naopak vydráždit k agresivitě, čehož se využívá při lovu s plandavkou. A o tom, že sumec kov nesnáší, jsem se u uloveného sumce přesvědčil mnohokrát. Stačilo mít na ruce hodinky s kovovým páskem a při kontaktu s ním se ryba vždy začala „vztekat“. Jednou jsem měl sumce v jezírku a nebyl problém ho hladit a nijak podrážděně nereagoval. Když se jej ale člověk dotkl kovovým předmětem, brutálně zaútočil.

Díky tvému DVD Chytáme sumce, získali všichni rybáři návod, jak při lovu postupovat. Prozradíš čtenářům taky nějaký osvědčený sumčí revír v Čechách?
Rád bych. Ale odpovím úvodní pasáží z mé první knihy „SUMEC – životní výzva“, která po dvou letech příprav letos vychází. „Ryba si surově odebírala metry vlasce navzdory odporu, který kladla brzda. Následoval souboj na krev. Už jsem se viděl s candátem okolo metru. V prvním okamžiku se dostavilo zklamání – na prutu mi visel asi tak desetikilový sumec. Pak jsem ovšem propadl nadšení – vždyť jsem přece chytil svého prvního sumce! Tenkrát jsem ještě netušil, že naše největší ryba byla jakýmsi výstřelem, jenž odstartoval něco, co mě později zcela pohltilo. Toho léta jsem se začal lovu sumce věnovat intenzivně. Naprosto amatérsky, neúspěšně samozřejmě – a bez záběru. Přesně to mě však hnalo kupředu. A snad i díky té trnité cestě, jíž jsem si musel projít pěkně od začátku – trávil u vody skoro každý den, vymýšlel s přáteli montáže a strategie –, jsem později nad sumci vítězil. Možná i proto bych rád věnoval následující řádky ostatním rybářům, aby se neprodírali ostnatými křovinami neúspěchu jako já. I když musím poctivě přiznat, že toto období tápání patřilo k těm nejkrásnějším v mé „rybářské kariéře“.“ Teď jsem asi čtenáře naštval, že jsem neporadil, ale myslím si, že sumcařina, nebo vlastně rybařina není jen o osvědčeném revíru, ale i o tom hledání, tápání a krásném zjištění, že některé věci jsou neskutečně jednoduché a logické a následně se divíme, že nás to nenapadlo dříve a že třeba sumci jsou hned za rohem. Jen jsme to prostě nevěděli. Nenechme se ochudit o ty požitky z objevení cest k úspěchu! Bez nich by to nebylo ono. A jestli mohu čtenářům časopisu Rybářství poslat jeden vzkaz, tak jim přeji vody plné ryb, což ale znamená i uvědomit si svůj díl odpovědnosti. Ryba, která projde olejovou lázní už zkrátka nezabere! A já moc chci vody plné ryb a věřím, že čtenáři Rybářství také!

Své názory a příspěvky pište na adresu:
DEXEMPO
Sokolská 23
120 00 Praha 2
nebo e-mailem:hofman@dexempo.cz